Praha očima cizince

• Český strach z „těch druhých“
  I přes nejlepší snahu české vlády a jejích specialistů pro vztahy s veřejností vykreslit Prahu jako zábavymilovné, moderní a skutečně evropské hlavní město, jsem měl vždycky dojem, že je to spíš město pustošené neoliberálním kapitalismem a dodnes drcené tíhou vlastní temné historie. Město plné otrávenosti a paranoie. Domov Franze Kafky. Když jsem sem přijel, nadchlo mě a současně zděsilo, že je to přesně ten případ.
• Nezapomeňte si jízdenku!
  Tak tady jsem, další cizinka v České republice, která se snaží zároveň přežít, bavit se, a taky něco tvořit. Je mi 24 let, jsem z Turecka, studuji design a bydlím tady už rok a půl. Žiju tu se svým přítelem a je mi v tomhle městě plném umění a designu moc dobře.
• Začátky a kulturní rozdíly
  Do Čech jsem přijela studovat v roce 2005. Byl to tehdy můj první pobyt v Evropě a Čechy se staly mou první zastávkou. Po osmi měsících intenzivního studia češtiny v malém, ale krásném lázeňském městečku Poděbrady jsem se přestěhovala do Prahy.
• Praha potřebuje Panto
  Existuje hodně aspektů západní kultury, které pomalu, ale jistě pronikají do českého kalendáře, a lidé na ně zpočátku reagují se směsicí zvědavosti i zášti: Valentýn, Halloween a Santa už to zvládli, ať už jsou teď v oblibě, či ne. Zdá se už být pravidlem, že cokoli, co se objeví v americkém filmu, seriálu nebo popovém hitu, dřív nebo později prosákne do českého konzumního životního stylu.