Šťastné začátky

Díky krásným místům, klidnému životu a srdečným lidem jsem už skoro zapomněl na všechny překážky, na něž jsem narazil při příjezdu. Nyní, v době, kdy si obnovuji víza,  se mi ty nehezké vzpomínky znovu vybavily.

Jak jsem žádal o víza

Abych se sem mohl rozjet, strávil jsem skoro celý měsíc důkladnou přípravou a navštívil jsem řadu různých míst, abych si obstaral všechny materiály, které budu muset předložit na Ministerstvu vnitra České republiky. Čekal jsem tři měsíce, než jsem víza dostal, a v důsledku toho se mi o měsíc opozdil i můj časový plán.

Další nepředstavitelná věc se mi přihodila po příjezdu do Prahy. Později jsem se jí už nezabýval, protože jsem byl dost zaneprázdněný studiem. V současnosti chci využít této příležitosti a podrobně popsat, co se stalo. Rád bych, kdyby mi někdo, kdo o tom něco ví, mohl poskytnout nějaké bližší vysvětlení, pokud nějaké existuje.

Sedmý den poté, kdy jsem přijel do Prahy, jsem se šel zaregistrovat do kanceláře cizinecké policie, jak se to vyžadovalo i u mých spolužáků. Vzhledem k jazykové bariéře nebyla komunikace právě hladká. Když proběhla registrace, řekl nám policejní důstojník v jiné místnosti, že máme zaplatit 2000 Kč pokutu. Můj spolužák zaplatil a odešel, ale mně se to nezdálo. Snažil jsem se s tím policistou mluvit a zjistit, za co ta pokuta je a jaký zákon jsem porušil. Poté, kdy jsem to zkusil, policista snížil pokutu na 1000 Kč. Nechtěl jsem už ztrácet čas, a tak jsem to zaplatil a odešel. Ten policista mi dal účtenku s číslem zákona, který jsem porušil, ale takový článek zákona neexistuje – ukázal jsem jej svému učiteli a ten mi pomohl ověřit si to v zákoníku.

Pak už vízová procedura proběhla relativně hladce. Přesto mě ale ministerstvo vnitra nechalo čekat dlouhých šest měsíců, než mi jeho zaměstnanci víza skutečně vydali.

Při žádání o víza stále existuje mnoho problémů, když člověk bydlí v Praze. Obecně vzato jsou to tři hlavní problémy:

  1. Proces žádání (a čekání) na víza je příliš dlouhý;
  2. Policisté, kteří mají na starosti cizince, neumějí anglicky (což je podle mě nesmyslné, vždyť sám jsem si tady zaplatil vysoké školné za kurz angličtiny (právě proto), abych se vyhnul těžkému úkolu naučit se česky, a co je ještě podstatnější, oni přece jednají s cizinci.);
  3. V určitých situacích je nedostatek pravidel (např. ona nesmyslná pokuta).

Kromě výše uvedeného musím říci, že se mi život v tom fascinujícím městě jménem Praha z velké většiny moc líbí. Upřímně věřím, že problémy, o kterých jsem se zmínil výše, by mohly vstoupit do povědomí patřičných oddělení a ta by mohla v budoucnu provést nějaké praktické změny.

Přeji Vám hezký den.