„Výstava Česká medalie 19. století poprvé prezentuje sbírky muzea, jež vznikaly v průběhu 130 let v takovém rozsahu, a navíc podstatná většina exponátů je vystavena vůbec poprvé a pokud jde o výstavu, podstatná většina předmětů pochází z našich sbírek,“ uvedla ředitelka muzea Zuzana Strnadová.

Každý měl svou medaili

Medaile byly celé 19. století jakýmsi kalendářem významných i méně významných událostí. Vydávaly se totiž skutečně ke všem možným příležitostem. Připomínají narozeniny habsburské rodiny, výročí a korunovace císařů, svěcení hasičských praporů a v druhé polovině 19 století stále více i velmi civilní záležitosti, jako například výročí založení cukrárny, či, což je skutečnou lahůdkou výstavy, i pořádání vepřových hodů v restauraci u Ortů v Praze, či stavbu Národního divadla nebo dokončení opravy Karlova mostu po zničující povodni v roce 1890.

Posměšky se nepodpisovaly

Svým obsahem medaile  i glosují politický život v Rakousku Uhersku. Na výstavě se najdou kuriózní medailová razidla, která by se dala zařadit mezi až protistátní. „Razidla nejsou signována, autor se tam záměrně neuvedl,“ upozornil autor výstavy Jiří Lukas. „Věděl, že by mohl být postižen, ne snad vězením, nebo popotahováním před soudy, ale že by mohl přijít o některé zakázky, které zadával stát.“  Je případ lícní strany posměšné medaile na vídeňské punktace z roku 1890, autorem je Karel Pátek, ale jeho jméno na medaili samotné není uvedeno. Kuriózní je také to, že výrobu medaile zaplatil mecenáš pražského muzea Rudolf Chaura.

Návaznost na mince

Výstavě medailí předcházela v Muzeu hl. města Prahy výstava mincí  - Pražská mincovna, která ukazovala vývoj českého mincovnictví až do roku 1856, kdy byla pražská mincovna zrušena. Proti předchozí vypadá prezentace medailí bohatě, není zdaleka tak strohá. „Je to dáno tím, že mince jsou platebním prostředkem a jejich výtvarná stránka není sice podružná, ale přeci jen druhořadá,“ řekl Jiří Lukas. „Medaile musí splňovat dva základní cíle, je vždy vdávána k určité události či příležitosti a pak je tu i stránka výtvarná - každá medaile je totiž plastikou, ostatně v rámci  muzejních sbírek jsou medaile řazeny právě mezi drobnou plastiku.

Atmosféra v altánku

Muzeum hlavního města Prahy často překvapuje své návštěvníky neobvyklými postupy. Při výstavě o kavárnách sloužila skutečná kavárna, nyní je na výstavě o medailích altánek, který doplňuje atmosféru doby. A je opět přístupný návštěvníkům, kteří si tam mohou prohlídnout katalog a další materiály k výstavě.

Unikátní profil města

Sbírka medailí vznikala v muzeu od jeho založení v 1881. „Byla vždy doplňována, ale řekl bych v určitých vlnách, méně byla doplňována například za první a druhé světové války,“ řekl Jiří Lukas. „V 19. a na počátku 20. století byly zdrojem i dary sběratelů, jako byl Karel Chaura a jeho otec Rudolf Chaura, nakupovalo na aukcích nejen v Čechách, ale i třeba i ve Frankfurtu, v současné době rozvoj sbírky spočívá v tom, že se nakupuje především na aukcích české numismatické společnosti. Sbírka se dělí na dvě části, na medaile samotné a na
medailová razidla, jejichž kolekce je i v rámci evropských sbírek skutečně ojedinělá, a to díky Karlu Chaurovi, který je muzeu věnoval.  Sbírka medailí je také jedinečná tím, že v zásadě dokumentuje medailérskou tvorbu a také kulturní, společenský a politický život v Praze, takže jde o ucelený unikát. Ve srovnání se sbírkami ostatními ji lze srovnat například se sbírkou Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. Svým počtem 2,5 tisíce sbírkových předmětů ale už nemůže konkurovat sbírce Národního muzea, která má ale mnohem širší záběr.