Na výstavě najdete na 300 soch, komorních plastik a reliéfů vytvořených od poloviny 50. let až do současnosti. Některá díla jsou vystavena úplně poprvé.

Sedmdesát let sochařem

„Sochy stojí čelem k příchozím v průvodu proti proudu času, tedy od těch posledních, které vznikly letos, jako třeba socha Zaslíbená, až po mé práce z druhé poloviny 50. let. Vystavím ale i svou první sošku Harmonikáře z roku 1943. Toho jsem udělal, když mi bylo sedmnáct, dnes je mi osmdesát sedm. S nadsázkou tedy mohu říci, že mezi první a poslední sochou, kterou na Jízdárně vystavím, je sedmdesát let mé sochařské práce,“ vysvětlil koncepci výstavy Olbram Zoubek.

Cement i zlato, pomíjivé i věčné

Jeho oblíbenými materiály jsou cement, olovo a bronz. Sochy mnohdy ozvláštňoval zlacením a polychromií. „Jsem současný člověk a zároveň tradicionalista. Dělám sochy tak, jak se dělaly odnepaměti. A v dějinách umění byly ve všech obdobích sochy barevné,“ říká Olbram Zoubek, který si jeden čas oblíbil zlacení cementových soch. „Cement je považován za nejlevnější a nejbanálnější materiál, zatímco zlato představuje pravý opak – je symbolem hodnoty a věčnosti. A právě napětí mezi pomíjivým a nadčasovým mě při tvorbě baví,“ řekl sochař, jehož směřování zásadně ovlivnila jeho první zahraniční cesta do Řecka.

Tři nejoblíbenější v čele s Palachem

V prostoru  Jízdárny Pražského hradu se nachází i skupina tří nejoblíbenějších soch Olbrama Zoubka, které vznikly v rozpětí několika dekád. První je Jan, pozlacená socha Jana Palacha z roku 1969, kterou se autor rozhodl představit s původním, částečně už setřeným zlacením. Druhou je známá socha Ifigenie z roku 1986, kterou si oblíbil prezident Václav Havel. Toho pojilo se Zoubkem dlouholeté přátelství. Třetí je bronzový Občan, socha z Pomníku obětem komunismu, který byl osazen na úpatí pražského Petřína v roce 2002.  Více na www.olbramzoubek.cz