Námětem hebrejské Bible (Tanach anebo nepřesně Starý zákon) je popis vztahu Izraelitů (také nazývaných Hebrejci) s Bohem, jak je zobrazen v jejich historii od počátku času až do stavby druhého chrámu (515 př. n. l.).
Židovství vždy uznávalo řadu principů židovské víry, nikdy ale nevytvořilo závazný katechismus. Objevila se řada formulací židovské víry, z nichž většina má hodně společného, přesto se ale v některých bodech liší. Během posledních dvou století se židovská komunita rozdělila do několika větví, které tyto principy chápou velmi odlišně. Většina ortodoxního židovství obvykle tvrdí, že pravidla jsou neměnná a povinná, neortodoxní formy židovství naopak obvykle tvrdí, že tato pravidla se vyvíjejí v čase, a tak povolují více odchylek ve víře každého jednotlivce.
Židovské náboženství
Je tradiční monoteistické náboženství vycházející z hebrejské bible (odpovídá přibližně Starému zákonu) a náboženských komentářů. Podle Starého zákona jsou Židé potomky Abrahamovými, kteří opustili Mezopotámii a usadili se v Kanaánu (dnešním Izraeli) asi před 3800 lety. Hlad je však zahnal až do Egypta, úrodné obilné oblasti. Tam se izraelité postupně dostali do otrockého postavení, které trvalo 400 let. Židé věří v jediného Boha, jenž stvořil svět a Židy, jako svůj vyvolený národ, který osvobodil z egyptského otroctví. Odchod Židů z Egypta se nazývá exodus. Jedním z hlavních proroků judaismu je Mojžíš. Vysvobodil izraelitský lid z otroctví a vyvedl ho z Egypta. Na konci cesty, která vedla napříč Sinajskou pouští a trvala 40 let, čekala izraelský lid země jejich předků, Kanaán, země zaslíbená. Právě během tohoto putování dal Mojžíš Židům desky zákona, což byl posvátný dokument, jehož obsah je shrnut v desateru přikázání. Judaismus hlásá, že se jednou na Zemi objeví Mesiáš, jenž Židy shromáždí v zaslíbené zemi a znovu vybuduje Jeruzalémský chrám, v němž se nacházela Schrána smlouvy obsahující desky s Deseti přikázáními.
Židovským kněžím se říká rabíni. Zodpovídají za šíření a vysvětlování zásad judaismu. Zabývají se studiem dvou posvátných knih: Talmudu a Tóry. Knihy jsou psány hebrejsky nebo aramejsky. Tóra se uchovává ve svitku. Je to prvních 5 knih hebrejské Bible – Pět knih Mojžíšových nebo řecky Pentateuch. V těchto spisech je popsáno stvoření světa, příběhy praotců, smlouva Hospodina s Abrahámem, pobyt Izraelců v Egyptě a jejich odchod z otroctví pod vedením Mojžíše, seslání desatera na Sinaji a příchod Izraelitů do zaslíbené země. Vedle těchto vyprávění obsahují základní liturgické a právní předpisy a několik básnických pasáží. Kromě tóry tvoří židovský kánon ještě tzv. Proroci, sbírka legend, historických záznamů a proroctví. Třetím okruhem židovské bible jsou Spisy, různé knihy moudrostí, poezie a dalších vyprávění. Pro židy je Tóra nejdůležitější knihou. Talmud vysvětluje, jek dodržovat židovské zákony a jak jim rozumět.
Židé mají bohoslužby v synagoze. Odehrávají se v ní modlitby, studium posvátných knih i rodinné slavnosti, jako třeba svatby nebo bar a bat micve = slavnost, při níž jsou židovské děti přijímány mezi dospělé. Nejdůležitějším místem synagogy je ozdobná skříň (svatostánek, aron ha-kódeš), v níž se přechovávají svitky tóry. Ženy se v synagoze modlí odděleně od mužů: sedí buď na vyvýšené galerii nebo za nějakou přepážkou či zábradlím. Při modlitbách nosí židovští muži talis, obřadní roušku, jíž si zahalují ramena. Židovští muži také nosí malou čepičku, které se říká jarmulka nebo kipa. Seznam pražských synagog naleznete v rubrice Pražská židovská obec .
Ortodoxní Židé mají mnoho pravidel, týkajících se každodenního života, včetně oblékání a jídla. Například nejedí vepřové maso a škeble. Mnoho Židů však není ortodoxních a ti tato pravidla nedodržují tak přísně. Všichni používají při bohoslužbách hebrejštinu, která je i úředním jazykem v Izraeli, židovském státě. Židé mají silný smysl pro rodinu a zákony, které dodržují. Tento smysl je stmeluje, ať žijí kdekoli.
Skupiny (náboženské obce) židovských věřících jsou rozptýleny v mnoha zemích všech světadílů. Nejvíc stoupenců judaismu dnes žije v USA (několik milionů). Tradičním střediskem judaismu je město Jeruzalém, které je poutním místem věřících z celého světa.
Současný judaismus u nás
Po roce 1989 se i u nás rozvinula škála judaistických směrů, ačkoli vzhledem k malému počtu příslušníků židovského náboženství nedosahuje bohatosti, obvyklé v některých západních zemích. V centru všech judaistických skupin nepochybně zůstala Federace židovských obcí (sídlí v Praze 1, Maiselova 10), která sdružuje deset právně samostatných českých a moravských obcí. Předsedou Federace je Jan Munk (* 1946), zároveň ředitel Muzea ghetta v národním památníku Terezín. K obcím, sdruženým ve Federaci, se po roce 1989 hlásilo na tři tisíce členů. Při zachování přibližně stejného počtu probíhá v některých z nich rychlá generační výměna a jejich aktivity se rozrůstají. Předpokládá se ovšem, že u nás žije snad až pětinásobek Židů, kteří se společného náboženského a kulturního života neúčastní.
Asi polovinu z počtu členů Federace tvoří příslušníci pražské obce. Židovská obec v Praze vydává měsíčník Roš Chodeš – věstník židovských náboženských obcí v českých zemích a na Slovensku (roku 2004 již 66. ročník). Dlouholetého předsedu této obce Jiřího Daníčka, nyní vedoucího redaktora časopisu Roš Chodeš a ředitele nakladatelství Sefer, vystřídal roku 2001 Tomáš Jelínek (* 1968). S pomocí Lauderovy nadace provozuje pražská obec mateřskou školu, základní školu Gur Arje a gymnázium Or Chadaš. Vzhledem k vysokému průměrnému věku svých členů má i několik sociálních programů (spolupracuje např. s domovem seniorů Charlese Jordana). Bohoslužby pražská obec koná ve Staronové a v Jubilejní (Jeruzalémské) synagoze. V rámci pražské židovské obce působí také Česká unie židovské mládeže, sportovní, kulturní i jiné organizace.
Kromě jednotlivých obcí patří pod střechu Federace i další organizace a spolky, např. sportovní klub Makkabi nebo sdružení bývalých vězňů koncentračních táborů Terezínská iniciativa, která pamatuje na uchování holocaustu v mysli i nastupujících generací. Federace židovských náboženských obcí založila Sefer a podílí se i na provozu Židovského muzea v Praze. To ve svém Vzdělávacím a kulturním centru pořádá řadu akcí, které mají souvislost s židovským národem a jeho náboženstvím a kulturou. Ředitelem muzea je Leo Pavlát (* 1950).
V čele náboženských aktivit Federace působí od roku 1992 pražský a zemský rabín Karol Efraim Sidon (* 1942). Reprezentuje ortodoxní judaismus, který ovšem nemá v naší zemi příliš velkou tradici. Kromě něj působí v ČR ještě dva ortodoxní rabíni. Ortodoxní křídlo judaismu u nás posiluje nezávislá, entuziastická, na misii mezi vlažnými Židy zaměřená skupina Chabad v čele s americkým rabínem Manisem Barashem. Vlastní synagogu a centrum má v Pařížské ulici v Praze. Stejně jako jinde ve světě je pro bohoslužby pražského Chabadu typická hudba a tanec. Konzervativním židům, z nichž převážně cizinci vytvořili vlastní společenství Bejt Praha, slouží po celé ČR jiný americký rabín Ronald Hoffberg. Bejt Praha využívá k bohoslužbám Španělskou synagogu.
Větší tradici než ortodoxie má u nás liberální judaismus. Společenství Bejt Simcha (Dům radosti) pod neformálním vedením Sylvie Wittmannové postupně objevuje hloubku židovských náboženských tradic a nabízí ji i tzv. nehalachickým židům, tj. těm, kteří se cítí být židy, aniž by měli židovskou matku. Kořeny společenství sahají k neformálním schůzkám v osmdesátých letech minulého století, oficiálně založeno bylo ale až po roce 1989. Bejt Simcha pravidelně působí pouze v Praze ve vlastních prostorách v Mánesově ulici číslo 8, ale má řadu příznivců i v jiných českých a moravských městech. V Praze také provozuje odpolední židovskou školu Bejt Elend. V roce 2001 se společenství Bejt Simcha podařilo získat pro stálou spolupráci izraelského rabína Moshe Yehudai-Rimmera, který žije ve Velké Británii, ale do ČR často dojíždí. Toto dynamické společenství vydává od roku 2002 časopis Maskil. Jeho jméno odkazuje k historii – tak se v 18. a 19. století nazývali stoupenci židovského osvícenství (haskaly) a výše zmíněného rabína Mendelssohna.
Se záměrem sdružovat reformní a liberální vzdělávací, kulturní a náboženské aktivity vznikla roku 2000 Židovská liberální unie. Jiným záměrem této organizace bylo poskytnout přístřeší židovským společenstvím, která stojí mimo federaci a která nemají dost prostředků na samostatnou existenci. Ke členství není nutná judaistická víra, ale ochota spolupracovat při obnově kulturního a společenského života židovstva. Unie přijímá za svého člena každého, kdo má alespoň jednoho židovského rodiče a cítí se být židem, anebo je připraven k judaismu konvertovat. V čele unie stojí František Fendrych. Od svého vzniku vydává unie časopis Hatikva (Naděje). – K liberalismu se hlásí i Židovský liberální klub, který se soustředí kolem osobnosti Fedora Gála (* 1945).