Od 13. století se stalo pivo součástí městského práva. Výhodou bylo, že v královských městech směli měšťané vařit pivo bez povolení. Podobně tomu bylo i v klášterech.

Pražané se chránili

Pozoruhodné je, že už tehdy zřejmě zuřil konkurenční boj, ve 14. století totiž bylo zakázáno vozit do Prahy pivo z jiných měst. V době vlády Karla IV. přesáhl počet pivovarů v Praze padesátku, ještě více bylo pak sladoven – kolem osmdesáti. S dovozem piva to nakonec nebylo tak přísné, protože spotřeba byla veliká. Přesto platilo „mílové“ právo, takže se na míli daleko od hranic města nesmělo pivo vařit.  Už za Lucemburků také vznikl cech pivovarníků a sládků, který patřil po řeznících k nejvýznamnějším.

Patronem je sv. Václav

Patronem pivovarníků je svatý Václav, který se těšil velké vážnosti u Karla IV., jenž  dbal na  rozšíření pivovarů stejně jako na šíření vinné révy. Při založení Nového Města pražského určil, že  se tam má přestěhovat část pivovarníků a sladovníků.  

Byl to velký úřad

Dostat pivo pod kontrolu měl osmipanský úřad, tedy komise složená z osmi vysokých úředníků města, kteří  dohlíželi na množství i kvalitu piva. Od roku 1560 pod ně spadli i šenkýři a šrotýři (vozili slad a palivo). I cena piva se nemohla pohybovat libovolně. Ceny určoval cech, ale od  poloviny 16. století už byly ceny volnější. Určovali je dva radní, kteří, aby nedošlo, ke střetu zájmů, jak se dnes říká, neměli ve svých obchodech s pivem a sladovnictvím nic společného. Cena piva se určovala každého čtvrt roku. Mezi radními byl kdysi i Jan Škréta Šotnovských ze Závořic, dědeček velkého českého malíře Karla Škréty.

Pivo jako věda

Tadeáš Hájek z Hájku je prvním, kdo napsal poučení o pivě. Jeho kniha Staré památky pivovarství českého aneb O pivě a jeho výrobě, povaze, silách z roku 1585 je první knihou o pivě v Čechách. Hájek popsal výrobu piva, takže dnes víme, že se v té době vařilo převážně pivo pšeničné, svrchně kvašené. Tak lze jeho knihu považovat i za učebnici technologie piva.

Cechy jsou brzdou

Pivo bylo příčinou vleklých sporů města a šlechty. Města považovala právo na vaření piva za své, šlechta ale také chtěla vařit pivo, a tak nakonec za vlády Jagellonců mohli vařit pivo i šlechtici. Ti pivo prodávali svým poddaným a měli nakonec větší pivovary, než byly ve městech. Cechy, které byly zpočátku přínosem, se nakonec staly brzdou rozvoje. Pivnímu podnikání nepřispěla ani třicetiletá válka.  Po ní nastala anarchie, pivo do Prahy vozily šlechta i církev a počet pivovarů v Praze, která se rozrostla, v podstatě klesl. V polovině 18. století  bylo  v pražském souměstí 50 pivovarů, tedy méně než za Karla IV.

Která vláda zdraží pivo, padne

Úřady Rakouska dbaly na kvalitu piva, a tak například Královské české gubernium vydalo  nařízení, v němž se zakazuje šidit pivo a vyrábět patoky. V 19. století  pak v roce 1845 výrazně podražil chmel. Začaly se používat náhražky jako pelyněk a další hořké byliny, a hle, o tři roky později padl císař i vláda. Možná právě z té doby panuje pověra, že která vláda zdraží pivo, padne.

Křižovníci a lahev

Průkopníky v lahvování piva byli křižovníci s červenou hvězdou, kteří dali v roce 1850 stáčet své pivo do lahví, aby tak mohli rozšířit odbyt. Hned se přidal Svatotomášský pivovar a pak další. Lahve byly většinou litrové, méně pak bylo půllitrových.  Dodnes jsou první pivní lahve a etikety, které vznikly na konci století, snem mnoha sběratelů.

Praha pivně rozmanitá

Rozmach průmyslu v 19. století neminul ani pivovary. Na konci století bylo v Praze kolem stovky pivovarů.  Největším pivovarem se stal nakonec Společenský pivovar pražských sládků v Braníku, který sdružil právě malé pražské pivovary tak, aby mohly konkurovat  Smíchovu, Libni či Holešovicím.

Návrat k malým pivovarům

Jediným pivovarem, který přežil všechna období a vaří pivo už přes 500 let, je pivovar U Fleků. Naopak padly velké pivovary. První pražský měšťanský pivovar v Holešovicích nyní slouží jako administrativně-obytná zóna stejně jako pivovar v Braníku, kde vznikají byty. Zbyl jen Staropramen na Smíchově. Ale na druhé straně se po roce 1989 objevily malé pivovary, kterých je nyní kolem dvaceti a tvoří v Praze rozmanitou  nabídku zajímavých piv, která nemá v ČR konkurenci.