Ve čtvrtek 12. listopadu uplyne dvacet let od události pro náš národ a pro českou církev jedinečné – od svatořečení Anežky České, Přemyslovny, řeholnice, „matky chudých“, zakladatelky jediného původně českého řádu – křižovníků s červenou hvězdou – přítelkyně svaté Kláry a následovnice svatého Františka. Dvanáctý listopad byl vyvrcholením velkého očekávání, které věřící prožívali už nejméně od ledna 1989, kdy to v naší společnosti začalo doopravdy vřít.
Stovky autobusů ze socialistického Československa
K letošnímu výročí uspořádalo nedávno Velvyslanectví České republiky u Svatého stolce koncert, při jehož zahájení pronesl pražský arcibiskup kardinál Vlk slavnostní projev, v němž připomněl „anežský zázrak“. Účast deseti tisíc Čechů, které komunistický režim do Říma na kanonizaci pustil, označil za jedno ze znamení konce komunismu, jakýsi malý exodus. Pouhých pět dní poté, 17. 11., byla nastoupena cesta ke svobodě a ani ne za půl roku Jan Pavel II. přijel do Prahy, kde byl uvítán památnými slovy prezidenta Václava Havla: „Nevím, zda vím, co je to zázrak, ale nyní jej prožívám.“
V sobotu 11. listopadu 1989 odjely především z Moravy, ale i odjinud, do Říma stovky autobusů našlapané věřícími, kteří se chtěli zúčastnit ve Vatikánu slavnostní bohoslužby. Účastníci této cesty na to vzpomínají dodnes. Najednou mohli ven a vůbec tomu nešlo uvěřit! Šlo o náboženskou pouť, které se podle charty lidských práv mohl zúčastnit každý občan a spousta lidí toho také využila. Účast na svatořečení tak neměla pouze náboženský význam, ale i význam navýsost lidský. Mnozí z poutníků se na západ od našich hranic dostali vůbec poprvé a poprvé konfrontovali úroveň svého života s tím, co viděli kolem sebe. Mohli porovnat poměry panující doma s poměry v zemích, jimiž projížděli. Bezesporu i to v myslích přímých účastníků i těch, komu o své cestě po návratu domů vyprávěli, přispělo k jejich hlasitému volání po změnách.
Slavnostní mše i pamětní medaile
Jako připomínku dvanáctého listopadu 1989, jenž byl vyvrcholením velkého očekávání, které věřící prožívali už nejméně od ledna téhož roku, a ke cti samotné sv. Anežky České bude kardinál Miloslav Vlk celebrovat v pražské katedrále mši svatou. Velmi výjimečnou možnost budou mít při té příležitosti i ti, kdo budou chtít uctít ostatky sv. Anežky. Její relikvie, k níž se váže velmi zajímavá historie, bude vystavena během mše svaté v pražské katedrále.
Ke kulatému výročí kanonizace Anežky Přemyslovny dochází k vydání emise pamětních medailí. Unikátní ražba je provedena pouze v drahých kovech, a to v nejvyšší možné kvalitě provedení Proof. Náklad je limitovaný a jednotlivé exempláře jsou číslovány na hraně medaile. Medaile jsou vyraženy ve třech váhových kategoriích – v 1 trojské unci, půlunci a 16gramové. Autorem medaile je renomovaný výtvarník, sochař a medailér Miroslav Kovařík.
Hlásí se i Muzeum Karlova mostu
K oslavám vzpomínaného výročí se hlásí rovněž Muzeum Karlova mostu. Připomenou si ho tam skromnou expozicí a především pak cyklem přednášek, které povedou odborníci z řad historiků, historiků umění a duchovenstva. Vernisáž se uskuteční 12. listopadu 2009 od 11 hodin. Cyklus přednášek započne ve 13 hodin a od 18 hodin v křižovnickém kostele sv. Františka z Assisi na Křižovnickém náměstí bude celebrována mše svatá. Srdečně zváni jsou všichni zájemci, kterým není lhostejná nejen naše minulost, ale také hodnoty, jež by rozhodně neměly být zapomenuty.
Bomba, nebo trik
Občas se stane, že při příležitosti podobných výročí je zveřejněna ohromující zpráva. V těchto dnech tak bylo široce publikováno tvrzení restaurátora Denise Anfilova, že radarový průzkum v pražském kostele sv. Haštalapotvrdil možný nález asi půlmetrové schránky s ostatky a insigniemi sv. Anežky, jimiž by měla být berla abatyšea královská pečeť.
Vzápětí se ovšem vyrojila tvrzení, podle kterých jen restaurátor, mimochodem těžící z přesvědčení jedné řeholnicez Moravy, vydává vlastní přání za skutečnost a vše se ukáže až poté, kdy dojde k otevření hrobu.
Sám Anfilov vliv františkánky z kláštera sv. Kříže v Kroměříži Anny Koláčkové nepopírá a tvrdí o ní, že svoji teorii tato žena opírá o informace z dvacátých a padesátých let minulého století.
Potíž je také v tom, že sám kostel sv. Haštala prochází rozsáhlou rekonstrukcí a veškerý archeologický průzkum je v tomto ohledu koordinován s dalšími pracemi.
Anfilovo sdělení tak nelze v nejbližší době potvrdit ani vyvrátit. Faktem je, že kostel sv. Haštala by docela dobře mohl být místem, kam ostatky Anežky Přemyslovny před husity ukryly řádové sestry z kláštera Na Františku, kde byla svatá Anežka pohřbena.
Zdá se tedy, že v nejbližší době nenalezneme odpověď na otázku, zda jde o archeologickou a církevní senzaci prvního řádu anebo prostě o pokus zviditelnit se na pozadí právě probíhajících oslav. Aniž se přikláníme na tu či onu stranu, jedno je jisté – v souvislosti s „objevem“ se již začalo poněkud jinak citovat ono slavné proroctví z 15. století. Nyní má znít: „Pokojné a šťastné časy v zemi české nastanou, když obyvatelé tělo blahoslavené Anežky najdou.“
Ostatky jako relikvie
Svatý bez kostí vlastně není, stejně tak není žádný katolický kostel bez relikvií neboli alespoň úlomků kostí některého ze svatých. A to byl také důvod, proč tak dlouho trvalo, než byla Anežka Přemyslovna nejdříve blahořečena (1874 papežemPiusem IX.) a kanonizována (1989 papežem Janem Pavlem II.). Dlouhá staletí totiž platilo, že nelze prohlásit svatým toho, jehož hrob nebo ostatky nebyly nalezeny.
Stoprocentně je známo, že po smrti v roce 1282 byla Anežka pohřbena v pražském klášterním chrámu Na Františku. Jisté také je, že později, podle všeho v čase husitství, byly její ostatky přemístěny jinam. Tady se ale stopa nadlouho ztrácí a zatím tedy nevíme kam.
Další zmínka, alespoň o kousku kosterních pozůstatků Anežky Přemyslovny, se objevuje více než sto let po husitských válkách. Podle některých zdrojů si z Prahy měla údajnou čelist svaté Anežky v roce 1576 odvézt do Španělska královna Marie, vdova po císaři Maxmiliánovi.
Vše, co se relikvií z ostatků sv. Anežky týká poté, se týká pouze této čelisti. Ta mimochodem nikdy nebyla předmětem genetického zkoumání, a nelze tedy s jistotou tvrdit, že jde o úlomky kostí náležející někomu s přemyslovského rodu.
Teprve v roce 1952 měla být v Escorialu,augustiniánském kláštere ve Španělsku, relikvie sv. Anežky nalezena. Její část se následně v roce 1982 dostává k provinciálovi křižovníků v Čechách a je umístěna dodnes v křižovnickém kostele sv. Františka v Praze, kde je v boční kapli v relikviáři ve tvaru kříže Křižovnického řádu. Samu relikvii předal v roce 1988 převor kláštera v Escorialu do Prahy a ta je uložena v pokladnici svatovítské katedrály.
