Sametovou revolucí se podařilo splnit jen část jejího poslání. I když tu nejdůležitější a tou jsou svoboda a demokracie. Stinnou stránkou však zůstává, že jsme se nedokázali vypořádat s nespravedlnostmi z dob totalitního režimu, což se nám vrací dodnes. Třeba v tom, že některé strany dokonce usilují o přízeň komunistů a nepřímo jim nabízejí návrat do vedení státu. O tom, že vliv komunistické strany v Česku roste, svědčí i fakt, že úspěchy slaví v komunální politice a vrací se do vedení krajů.
Přispívají k tomu i změny v chování naší společnosti a politice. Vytrácí se slušnost, etika, úcta a pokora. Politická scéna je drsnější a kompromis se hledá stále hůře. Pravicová politika jako jedna z garantů zachování demokracie ztrácí svůj lesk. Přitom nejednou prokázala, že její politika přispěla k rozvoji měst, krajů, ale i celé země. A nebylo to na úkor zadlužování lidí ani země. Na druhé straně lze sledovat, jak lidé s odstupem času od sametové revoluce ztrácejí zájem o politiku, což je i důsledkem vyjadřování politiků, v jejichž řadách chybějí osobnosti typu Václava Klause a dalších.
Nalézt je se snaží všechny politické strany. Jak se jim to daří, můžeme sledovat z výsledků posledních voleb. I proto je politická scéna dost vyrovnaná, což nahrává komunistické straně. Ani po dvaceti letech od sametové revoluce éra této strany nekončí. Naopak. Volby v příštím roce tak ukáží, jak zapomínáme nebo si návrat komunistů už ani nepřipouštíme. K tomu lze zvolit jen výrok Alberta Einsteina: „Osud lidí jako celku bude takový, jaký si zasluhují.“ Budoucnost je tedy v rukou nás všech. Nezapomínejme, „svoboda není samozřejmost“.