Pokud to ještě nevíte, v Praze působí kulturní spolek Praha–Cáchy/Aachen. Vede si značně aktivně. Pro letošek příkladně připravil dlouhou šňůru seminářů, přednášek a komponovaných pořadů, které věnuje českým rodákům, kteří se nesmazatelně zapsali do evropských a světových dějin.

Na tento čtvrtek je plánován slavnostní večer věnovaný Janu Josefu Václavu Radeckému z Radče.

Kdo byl tento maršál

Josef Václav Radecký z Radče byl v posledních 100 letech vytlačován z naší paměti nacionálními předsudky, které mu nedokázaly odpustit, že skvělou kariéru prožil ve službách státu, se kterým jsme se nedokázali ztotožnit, tedy ve službách Rakousko-Uherska. Přitom bychom měli být na svého krajana hrdí, vždyť se stal jedním z nejlepších vojevůdců 19. století. V paměti všech žije génius Napoleonův a bylo by nespravedlivé nehlásit se k muži, který jej v bitvě u Lipska dokázal porazit.

Radeckého odkaz však netkví pouze ve vojenství. Promýšlel i politické uspořádání Evropy. Snad jako jediný předvídal mocenské rozdělení světa mezi imperiální Rusko a rychle se rozvíjející Spojené státy americké. Prosperitu spatřoval v nadnárodní spolupráci, varoval před jakýmkoli  nacionalismem a pro zajištění míru v Evropě uvažoval o vzniku tzv. Evropského svazu. Jeho heslo Viribus unitis (Spojenými silami) má v naší době aktuální význam.

Více o Radeckém najdete třeba na:  http://wapedia.mobi/cs/Jan_Radeck%C3%BD_z_Rad%C4%8De

Čtvrteční pořad vznikl ve spolupráci s Rakouským kulturním fórem. Přednášející: PhDr. Jiří Rak, Dr. Giorgio Ferrari, Mgr. Adam Hnojil a Mgr. David Hroch.

Radeckého pomník

Byť si kvůli maršálovým životním peripetiím k jeho osobě v Čechách více váží Olomouc, Praha má na něj také svoje vlastní vzpomínky. Především jsou spojeny s jeho pomníkem, který stával na Malostranském náměstí. Stál tam poměrně dlouho. Od roku 1859 do roku 1919. Pak byl odstraněn. Důvod je z pohledu dneška poměrně úsměvný. Zapsán byl takto:
„Stejný osud postihl i sousoší maršála Radeckého, vymodelované sochařskou dílnou bratří Maxů dle návrhu Kristiána Rubena, profesora pražské malířské akademie. O jeho odstranění se postarala italská vláda. Její velvyslanectví sídlící v nedalekém Thunovském paláci usilovalo o to, co nejrychleji odstranit připomínku četných porážek, které maršál Radecký jejím armádám uštědřoval v bojích za sjednocení Itálie. Ta se pozdě, ale přece jen přidala k Trojdohodě, podporovala vznik našich legií, takže jejím žádostem nebylo možné nevyhovět. Snad to uvítala i pražská radnice, pomník Radeckého byl už velkou překážkou veřejné kolejové dopravy...“

Závěrem snad jen připomenutí, že Radeckého vystřídal pomník francouzského slavisty a bohemisty Ernesta Denise. Ten ale taky musel v roce 1940 zmizet.  Původní sousoší maršála Radeckého nyní stojí v Lapidáriu Národního muzea a existují plány, podle kterých by se na zrekonstruované malostranské náměstí mohlo i vrátit.