Ještě než se kavárna vrátila k původní podobě a původnímu názvu, sloužila za minulých dob jako vinárna Riviéra, následně, po rekonstrukci v roce 1992, na pár let jako café Ganys. Již několik let však funguje pod názvem, pod kterým velkolepý podnik pro zhruba šest stovek návštěvníků znali všichni, kteří pražskému kavárenskému stylu holdovali. A nebyly to osobnosti ledajaké.
Louvre zmiňuje mezi hosty například Karla Čapka nebo Franze Kafku, který sem chodil ve společnosti Maxe Broda, ale nepochybně bylo osobností více. Ostatně bratři Čapkové zde v roce 1925 založili PEN klub, jehož členy se dále stali například František Langer, Karel Matěj Čapek-Chod, Václav Tille, Božena Benešová a mnozí další. Svůj šálek si zde nejednou vypil i Jaroslav Seifert a proslulou kavárnu na tehdejší Ferdinandově třídě prý nevynechal ani Albert Einstein při své návštěvě v Praze.
To se to vzpomíná na staré časy, tedy první polovinu 20. století. Tehdy ovšem bylo v sousedství Louvru kaváren daleko více. Respektive po celé Praze více než sto dvacet. Téměř hned naproti, na rohu Národní a Perština, se chodilo do Unionky, o kus dál zase na pivo k Choděrům. Ani jedna z těch dvou už neexistuje, naopak před rokem byla obnovena o kus blíže k Vltavě kavárna zvaná Národní (o ní příště).
Přesto co do velikosti byl Louvre zřejmě výjimečný. Antonín Pelc, kavárník, který tento podnik otevřel a provozoval, se tím také patřičně chlubil, stejně jako moderností zařízení, což mimo jiné dokládala i pracovna s telefonem pro novináře, kteří zde byli častými hosty. Dnes tu bývá na stolečcích papír s tužkou pro případné poznámky.
Současná podoba kavárny je laděna do červeného odstínu na tapetách a podlaze v kombinaci se smetanově bílou na zdech a štucích, to vše zasazeno do původní dispozice kdysi secesního interiéru. Také samo zařízení i výzdoba dnešní kavárny na tu poslední podobu před rokem 1948, kdy byla uzavřena, odkazují stejně jako oblečení personálu. A tak zřejmě jediným výrazně moderním prvkem, který ale bezvadně zapadá do celkového vyznění, je kinetická fontánka ve vstupní hale.
Další devíza, která potěší, když už se zde člověk zdrží, je biliár, který si může zahrát v jednom z vedlejších sálů nebo přečíst denní tisk. Sympaticky působí i nabídka dortů, mezi nimiž nechybějí ani ty dia.
A stejně tak, jako název odkazuje na pařížský majestát, i kavárna disponuje čímsi, co se dá nazvat jako „francouzský šmrnc".
