Gočár projektoval dům na křižovatce Ovocného trhu a Celetné na objednávku velkoobchodníka Františka J. Herbsta. Postaven byl na kubistickém půdorysu v roce 1912, a to po demolici stejnojmenného barokního domu, proti čemuž mnoho lidí v té době protestovalo. Kromě názvu převzal nový dům v tehdy moderním stylu také původní znamení, a to právě barokní sošku černé Madony s dítětem v náručí. Její kopie, zhotovená na Akademii výtvarných umění, je dodnes umístěna na nároží domu ve výši 1. patra a je opatřena zlatou mřížkou.

Původně sloužil dům několika účelům: v suterénu byla vinárna, v prvním patře zmíněná kavárna. Druhé patro patřilo obchodům s textilem a konfekcí, třetí bylo vyhrazeno pro kanceláře, čtvrté pro byt a kancelář správce a v pátém patře byla komora, půda a prádelna. Po první světové válce kavárnu i obchody nahradila banka, po r. 1948 zde sídlil n. p. Výstavnictví.

Začátkem devadesátých let proběhla v celém domě rekonstrukce, která ukázala kubistickou architekturu v celé kráse, a díky tomu tento styl vešel do povědomí ještě většího množství lidí. V prostorách domu byla obnovena jak pověstná kavárna v Gočárově stylu, tak zde byla ve vyšších patrech umístěna expozice představující průřez českým kubismem z let 1911 až 1919, od užitého umění, přes obrazy, plastiky, nábytek až po architektonické modely a plány. Setkat se tu lze s dílem Janákovým, Gudfreundovým, Fillovým a mnoha dalších osobností této éry.

Při rekonstrukci byla současně dobudována i prosklená střecha, kterou navrhl právě Gočár a jež nebyla nikdy realizována. Ta překrásně osvětluje dochované zábradlí, které svými tvary vrhá zajímavé stíny na bílé zdi.

Podoba domu s výrazným portálem a fasádou je dnes ceněna nejen pro odvahu tvůrce, který navrhl zcela převratnou budovu nemající u nás ani ve světě obdoby, ale i pro citlivost, s jakou byl objekt zasazen mezi ostatní historické domy staré Prahy.

Samotná kavárna dnes připomíná dobu své největší slávy, která ovšem trvala jen krátce. Po deseti letech provozu totiž byla ve dvacátých letech 20. století zrušena, údajně snad pro nemodernost kubistického stylu. Naštěstí se dochovalo alespoň několik fotografií, podle kterých bylo možné interiér včetně lustrů a dalších detailů renovovat.

Uprostřed rušného turistického centra tak dnes stojí skvost moderní architektury začínajícího dvacátého století, kde lze příjemně osvěžit duši i tělo.

Zdroje informací: Klub za starou Prahu,www.architekt.cz