Pro milovníky sladkostí je připraveno sto čtyřiačtyřicet míst k sezení, prostory jsou navíc bezbariérové. Otvírací doba pamatuje jak na ranní ptáčata, tak na večerní sovy. Možnost vejít budou mít všichni od osmi do dvaadvaceti hodin, přičemž po ránu zde budou k dispozici i snídaně. Večerní hodiny pak zpříjemní hudba ve stylu první republiky. Za pozornost bude určitě stát mrazicí mramorový pult, na kterém budou mistři cukrářští připravovat čokoládové ozdoby přímo před zraky zákazníků. Pultík je jedním ze dvou v republice, ten druhý mají v Brandýse nad Labem. Jinak si každý bude moci vybrat podle chuti: zmrzlinu, vlastní čokoládové pralinky, mléčný koktejl nebo dorty, některé vyrobené podle pamětnice, která byla Myšákovou žačkou a již objevil a vyzpovídal současný šéfcukrář Pavel Juraška. Ten také zaručuje, že všechny výrobky budou připravovány pouze z kvalitních a čerstvých surovin.

Nad Myšáka už víc nic není, pro nás to byla výzva. V Praze jsme cukrárnu ještě neměli, ačkoli jinak máme už patnáct provozoven. Proto jsme neváhali ani chvíli, dodal k tomu Peter Freiwald, jednatel společnosti, která bude cukrárnu provozovat.

Interiér trochu zámecký

Po dvouleté rekonstrukci se tak otvírá budova, kterou v roce 1910 zakoupil František Myšák a otevřel zde svou legendární cukrárnu. Původní neorenesanční podoba objektu byla nejdříve adaptována v secesním stylu, počátkem dvacátých let ale získala na žádost pana Myšáka fasádu i interiér zcela nový. Tvůrcem se stal architekt Josef Gočár, který vnitřní prostory pojal v probouzejícím se stylu art deco, ještě poznamenaným bohatým dekorem, které se teprve mělo proměnit do moderních strohých a abstraktních tvarů.

Současný interiér možná leckoho překvapí. Jeho autorem je architekt Jan Špaček, který realizoval také vnitřek kavárny Slavie. Cukrárna se tak nese v duchu reminiscencí na dané téma, ačkoli z art deca si bere zejména orientální motivy, které tehdy byly v módě. Převážně lampami na zrcadlech pak připomíná tak trochu stylizované rokoko. Poněkud masivní židle příjemně odlehčuje smetanová barva použitá na potazích.

Socialismus ukázal první republice záda

Z původní cukrárny mnoho nezbylo. Architekt se musel spokojit jen s fotografiemi, které měl k dispozici z archivu Technického muzea. I přes několikeré veřejné výzvy investora se z rozebraného mobiliáře nevrátilo vůbec nic, a tak kromě štuků, dřevěného obložení a tzv. piškotové podlahy v přízemí, stropní malby a vstupního portálu je všechno nové. Nábytek pochází od české firmy, osvětlení z Holandska, některé další prvky z Itálie. Dispozice cukrárny i se sloupy jsou identické s původními, i když architekt přiznává, že to pro provoz není zcela ideální.

Přesto zde panovala maximální snaha obnovit prvorepublikovou atmosféru a přiblížit alespoň v náznacích její podobu. Prostor totiž po znárodnění v roce 1949 „převzaly“ sodovkárny, které jej prakticky zlikvidovaly. Následovalo období let šedesátých, kdy do míst, kde jsou dnes oválná zrcadla, přibyly tehdy módní mřížky se sputniky. V devadesátých letech nakonec musela být cukrárna uzavřena z bezpečnostních důvodů. A skoro konec objektu se přiblížil ve chvíli, kdy se část budovy zřítila. Tehdy silně zazněly požadavky na zachování objektu a zejména cenných architektonických prvků, jakými jsou červená fasáda a vše, co ze sladkého království zbylo.

Foto: Linda Nová, Oskar Exner, archiv investora