Vysoká škola uměleckoprůmyslová (VŠUP) v Praze má svůj vlastní charakter, liší se od Akademie výtvarných umění, protože se nezabývá jen volným uměním, ale především designem a architekturou, prostě užitým uměním vůbec. Lišíme se však i od ČVUT, kde se také vyučuje architektura. Pro nás ale není nejdůležitější její technické pozadí, nýbrž stejně důležité umělecké ztvárnění a její estetické zasazení do skutečnosti. Funkce a estetika jsou pro nás dvě rovnoprávné kvality. Škola má 25 ateliérů, od architektury přes design a užité umění až po umění volné. Hlavním cílem výuky je ale připravovat výtvarníky, kteří jsou dobře informováni o současném umění, mají vysoké umělecké ambice a dovedou je zpracovat a zprostředkovat do produktů běžného života. Ať je to právě architektura, design, grafika, móda či textil.

Začali jste spolupracovat s různými výrobními závody, je vůbec zájem o to, aby se věci, které mají vysokou uměleckou hodnotu, dostávaly do výroby a k člověku?
Ten zájem se zvyšuje. V rámci globalizace chrlily naše továrny masové produkty, jako například Velveta Varnsdorf pro IKEA miliony metrů potištěného textilu. Tato výroba se však pomalu přesouvá do levných částí světa, zakázky se ztrácejí, a aby tyto závody přežily, aby přežila jejich dovednost, musí se strategie těchto podniků přeorientovat z velkoprodukce na vysoce kvalifikovanou maloprodukci pro náročnější zákazníky.

To znamená zvýšit výtvarnou kvalitu svých produktů a začít s tím, že se bude stále inovovat. Aby se uspokojily nároky lidí, kteří mají více peněz a jsou za vysokou kvalitu ochotni zaplatit. Pro nás v Česku to znamená, že musíme hledat nové a lepší produkty, a tam je umělecká činnost a kvalifikace našich studentů velice žádaná. Neříkám, že to už běží, jak bychom chtěli, ale ta tendence je zřejmá a my můžeme sledovat, že právě v produktovém designu zájem podniků roste a my se ho samozřejmě pokoušíme prohlubovat a kultivovat.

Najdou se už konkrétní příklady, kdy škola spolupracuje s takovými podniky?
Spolupráci školy s výrobními podniky organizují jednotliví pedagogové. Veřejnosti známá je například spolupráce našich designérů Michala Froňka a Jana Němečka (studio Olgoj Chorchoj) a jejich studentů se Sklárnou Květná na Moravě, kde jak pedagogové, tak studenti navrhují nové produkty. Jsme také v jednání s textilkou Velveta ve Varnsdorfu, která očekává od našich studentů nové návrhy a třetí příklad je započatá spolupráce s nově oživenými UP závody, které zanikly v roce 1993, ale opět začínají vyrábět malé série kvalitního nábytku. Spolupráce s podniky tedy existuje a zájem o ni ze strany podnikatelů roste, v čemž vidím dobrou budoucnost školy.

Objevují se i jiné druhy zakázek pro studenty, například Skanska Property je oslovila, aby výtvarně využili vstupní prostor v nové budově Vyšehrad Victoria. Je to dobrý příklad toho, jak se i volné umění může ve skutečnosti užívat. Ročně dostáváme zatím jednu či dvě takové nabídky, ale myslím, že by jich mohlo být i více.

O studium na VŠUP je velký zájem, nezvýšíte počet studentů či formu výuky například dálkovou formou?
Jsme v situaci, v které nepočítáme, že bychom zvyšovali počet studentů, pokud ovšem nerozšíříme počet oborů. Je to proto, že naše dotace je sice vázána na hlavu studenta, ale ten strop je dán počtem 420. Víc peněz nedostaneme, to znamená, že nechceme-li snižovat úroveň naší výuky a jejího materiálního a personálního zajištění, nemůžeme si dovolit přijímat víc studentů. Do budoucnosti ale plánujeme zavést nový obor, a to restaurování užitého a současného umění, což jsou discipliny, které v České republice zatím neexistují a ve světě se pomalu rozvíjejí. Objekty užitého umění – jako například staré amfóry či hrnky – je nutné restaurovat na podkladě znalostí starých materiálů ale i tehdejší estetiky.

Díla současného umění často vykazují nejrůznější podoby a materiály, může se jednat i o změť různých předmětů dennodenní potřeby, a když se takové dílo „porouchá“, nikdo si s tím neví rady. Kvalifikovaně restaurovat taková díla vyžaduje speciální znalosti a dovednosti. Takže to je náš záměr. Čekáme, že od ministerstva dostaneme dotace na takové rozšíření, které považuji za smysluplné, a navíc nepůjde o mnoho nových studentů, počítáme maximálně s dvaceti místy. Dálkové studium neplánujeme, protože základ našeho studia spočívá ve styku studenta s materiálem, prostorem a hlavně pedagogem a ostatními studenty – rozhovor a konzultace nad pracovním procesem jsou nenahraditelné.

Škola spolupracuje s řadou podobných zařízení především v Evropě, jak taková spolupráce vypadá?
Od té doby co patříme do Evropy nejen geograficky ale i politicky, využíváme evropské projekty, které spojují školy a dávají i finanční podporu takové spolupráci. V současné době máme smlouvy o spolupráci s 36 školami v Evropě, ale chtěli bychom tento počet zredukovat, dejme tomu na takových dvacet. Cílem je spolupráce se školami na srovnatelné úrovni, aby při výměně studentů nedocházelo k radikální změně kvality výuky. Naše škola má vysokou úroveň, studuje zde skutečně elitní výběr, přijímáme z tisícovky lidí jen sedmdesát. Takže se na školu dostávají jen ti nejtalentovanější a vysoce motivovaní lidé, což ne všude platí.

Zahraniční stáž pak probíhá tak, že si student vybere školu, město nebo zemi, kde by chtěl jeden semestr studovat a my se pokusíme jeho přání uskutečnit, tedy v případě, že s určitou školou máme smlouvu a v případě, že se to z našeho odborného pohledu vyplatí. Stáž musí povolit vedoucí ateliéru, student musí mít uzavřeno studium běžícího semestru. V principu asi 80 procent studentů jezdí na zkušenou, má to řadu pozitivních aspektů, vracejí se s novými inspiracemi, motivacemi i kontakty.

Odcházejí studenti, když dokončí školu, třeba do západní Evropy, říká se, že na západ od našich hranic je víc šancí než tady v Čechách? To je výjimečné, je tam sice možná víc šancí, ale také daleko větší konkurence, my v Čechách nemáme téměř žádnou nezaměstnanost, třeba v Německu se ale blíží deseti procentům, a ta konkurence je tam skutečně daleko silnější. Proto nejsme konfrontováni s velkým počtem našich absolventů, kteří by tam zůstávali. Myslím, že šance a perspektivy v bývalé reálně socialistické Evropě se pro ně naopak zvyšují, je zde totiž rostoucí potřeba dohonit kvalitu dennodenního života i po estetické stránce.

Jak se díváte na zánik Design centra, které skončilo činnost na základě nechuti ministerstva obchodu a průmyslu ho dále finančně podporovat? To je nešťastná historie, Design centrum se za léta své činnosti dostalo do jakési méně produktivní fáze, a kdyby se samo zavčas zreformovalo, tak by ke zrušení zřejmě nedošlo. Tendence současné vlády obecně je rušit všechny příspěvkové organizace. Považuji to ale za celkem nešťastný tah. Za pozitivní považuji, že nástupnická organizace Czech Trade se snaží některé činnosti udržet. Tak například zafinancovala jedenácti malým českým firmám účast na letošním milánském veletrhu nábytku a designu, což je krok správným směrem. Čekal bych, že se bude více pomáhat malým firmám v Česku, které mají zájem o design.

Je tu ovšem jedna ještě nedořešená záležitost, zrušením Design centra zmizela i jeho výzkumná a archivní činnost. Teď to vypadá, že se v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze vytvoří jakási buňka, která by tento úkol převzala. Proto doufám, že všechna jednání dobře dopadnou, protože by měly být zachovány obě funkce Design centra, nejen ta obchodní, ale i část vědecká.

Vidíte výrazný směr, kterým se design a architektura dnes ubírají?
Doba trendů je dávno pryč. Dnes už se nedá říci, že jdeme směrem abstrakce, geometrie či organickým směrem, toto kolektivní směřování postmodernismus ukončil. Dnes je „všechno možné“ – to je dnešní motto. Existují individuální řešení, ta se mohou prosadit, když se propojí například malá manufaktura s návrhářským centrem, je to více vidět, individuální návrhy se orientují podle zadání na různou motivaci a inspiraci, výtvarník si volí formy sám podle vlastního rozpoložení, podle toho, jak pochopil úlohu, ale i podle toho, jak mu do toho zadavatel mluví.

Takže nejsou jasné trendy, které by určovaly další vývoj, spíš se dá mluvit impulsech jednotlivých výtvarníků a umělců, kteří jsou více vidět, než ti ostatní. Samozřejmě v módě, kde se vyrábějí produkty v průmyslových sériích, jsou jisté módní stylistické vlny, když se něco vyrobí, musí se to také prodat, což trvá tak rok dva, a pak musí móda přijít s něčím novým, aby se urychlila výměna a znovu se nakupovalo.

Kde bych si vaše slova mohl ověřit nejlépe?
Určitě se můžete podívat na klauzury našich studentů, na diplomové práce, které jsou vždy na konci každého semestru a diplomky každého roku vystaveny v jednotlivých ateliérech naší školy. Navíc má škola v přízemí malou galerii, jelikož nám však už nestačí, děláme řadu akcí i v pronajímaných veřejných prostorách. Až dojde k rekonstrukci školní budovy, rozšíříme výstavní prostory, aby bylo více místa pro prezentaci prací našich studentů. A pokud jde o nové trendy, či spíše o jejich neexistenci, pak může posloužit také řada výstav designu a architektury, počínaje Designblokem a konče dalším renomovanými výstavami v celé Evropě.