Zatím jsou k vidění jen čtyři ze šesti objektů, další dva přibudou v únoru a v dubnu. Nejhmatatelnější je skulptura Španěla Jaumeho Plensy, který vystavuje na náměstí Jana Palacha pětimetrovou bustu vytvořenou z nasvícených písmen. Socha se jmenuje My a použitá písmena (latinka, azbuka, čínské písmo, japonština, hindština atd.) mají znázorňovat autorovu víru, že jednou bude celý svět jednotný. Navíc autora fascinuje i propojení prostoru náměstí s filozofickou fakultou a stánkem hudby Rudolfinem.
Dalším objektem je světelný obraz tančící dívky v atice Národního divadla. Na svědomí ji má Brit Julian Opie, pro kterého ale není Praha neznámým místem. Už loni v létě se po jezu u Sovových mlýnů procházely dvě světelné postavy Suzanne a Bruce. Tentokrát přivezl počítačově animovanou dívku Ann, která celou noc tančí. Její umístění není náhodné, autorovi šlo o kontrast starých soch na Národním divadle s novým uměním.
Američan Arthur Duff využil ke svému světelnému dílu milostné dopisy vlastních rodičů, jejichž texty promítá na stěny starých domů Staroměstského náměstí. Díky tomuto světlu dostává náměstí náhle jiný rozměr.
Čtvrtým dílem, které zřejmě zaskočí Pražany svým námětem, jsou myši, které se prohánějí po průčelí domu v Dušní ulici. Do Prahy je přivezl německý výtvarník Stephan Reusse. Mají znázornit pomíjivost všeho.
Na další dvě dílka si Praha musí počkat. Na počátku února se na ledolamy u Novotného lávky bude promítat slovo Tacet. Jde o hudební výraz, který v notové osnově značí delší pomlku. Autorka Ully Rauterová vytvořila systém, který v okamžiku, kdy město ztichne, dá povel k rozsvícení slova, a tak lidé snad zaznamenají, že ticho kolem nich je skutečné, a ne jen relativní.
Výstava bude kompletní až v dubnu, kdy se objektem zájmu výtvarnice Jenny Holzerové stane Národní muzeum. Pro ně totiž výtvarnice připravila světelnou show.
Výstavu připravila agentura w.art projects, která se orientuje na přenos umění z výstavních síní do veřejných prostor. Záštitu nad výstavou převzal primátor Prahy Pavel Bém.
Kdo jsou výtvarníci projektu Transparency 2009
Jaume Plensa (Španělsko) představí svou nejnovější skulpturu WE od 7. ledna do 30. června na náměstí Jana Palacha naproti Rudolfinu.
WE, 5 m vysoká, 2700 kg vážící, bíle natřená, laserem vyřezávaná socha z kartáčované oceli představuje tělo sedícího člověka vytvořené z písmen. Její přední strana je otevřená. Plensa ve svém nejnovějším díle poprvé vytvořil sochu, která se skládá z písmenných znaků různých jazyků: latiny, hebrejštiny, arabštiny, ruštiny, hindštiny, řečtiny, čínštiny a japonštiny. Intencí Jaume Plensy je stvořit znak naděje v mír a porozumění mezi všemi národy na světě.
Podobnými skulpturami vzdává Plensa hold lidskému tělu jakožto nejdokonalejšímu architektonickému dílu, které je ochranou a přístřeším pro duši, sny a přání. Často přitom spojuje písmo s transparentními materiály, světlem a akustickými prvky. Plensa, narozený v roce 1955, žije v Barceloně. Je jedním z nejvýznamnějších soudobých španělských umělců. V roce 1997 se mu podařilo prosadit se na mezinárodní scéně velkými výstavami a projekty ve veřejném prostoru, které vzbudily velký ohlas. Patřila k nim také pozoruhodná práce Crown Fountain pro Millenium Park v Chicagu 2004.
Výstavy (výběr): 2008 - Jaume Plensa, Frederik Meijer Sculpture Park, Grand Rapids, Michigan; Save our Souls, Albion Gallery, Londýn. 2007 - Jaume Plensa, Musée d’Art Contemporain, Nice; Jaume Plensa, Institut Valencia d’Art Modern, Valencia; Nomade, Musée Picasso, Antibes; Barcelona 1947–2007, Fondation Marguerite et Aimé Maeght, Saint Paul de Vence; Silent Voices, Museum at Tamada Projects, Tokio.
Julian Opie (Velká Británie) představí LED panel ANN, DANCING v jednom z oken Národního divadla obrácených na Národní třídu od 7. ledna do 30. června.
Julian Opie patří k předním soudobým umělcům mezinárodního renomé. Narodil se v roce 1958, žije a pracuje v Londýně. Opie studoval na Goldsmith College of Art a brzy vystavoval v Lisson Gallery a ICA v Londýně, Kunstverein v Kolíně nad Rýnem a Fondation Cartier pour l’art contemporain. Jeho umělecká díla jsou zastoupena v nejdůležitějších sbírkách a muzeích na světě, například v The Tate Modern a The National Portrait Gallery v Londýně, MoMA v New Yorku, MOMAT v Tokiu a Stedelijk Museum v Amsterdamu. Díky počítačové animaci, zvuku a obrazovkám s LED předvádí Opie nečekanou interpretaci plastik. Tak široké, jako je spektrum vlivů, z nichž Julian Opie čerpá – od klasických portrétů a plastik až po japonské komiksy manga – je široké i spektrum nejrůznějších médií a technologií, které při své tvorbě používá.
Pro jeho práci je charakteristická redukce na podstatné. Tento princip je zjevný zejména u portrétů. Jeho vysoce stylizovaná práce zahrnuje převod fotografií (nebo krátkých filmů) do figurativních reprodukcí vytvořených pomocí počítačové animace. Jeho ilustrace představují nový přístup k obrazům a formám, které prostřednictvím moderních materiálů a médií odkazují na souvislost se současným světem. V roce 2001 získal Julian Opie za ztvárnění obálky alba britské skupiny Blur s názvem Best of Blur cenu za nejlepší ilustraci udělovanou časopisem Musik Week. V podobě dvou LED panelů Bruce and Suzanne walking umístěných na jezu na Vltavě poblíž Karlova mostu a doprovázených výstavou v Muzeu Kampa již w.art projects představila v dubnu a květnu 2007 v Praze ve veřejném prostoru práce Juliana Opieho.
Stephan Reusse (Německo) bude promítat své Myši (Mice) na průčelí akademie v Dušní poblíž Španělské synagogy od 7. ledna do 30. Června, denně od 20.00 - 01.00 hodin.
Reusseho práce se zabývají vnímáním a vzpomínkami. Tato instalace se soustřeďuje na myši, které v noci ovládají naše příbytky. Laserový paprsek kreslí na zeď stopy pohybu a siluety těchto zvířat. Jejich tvar vychází z analýzy infračervených videozáznamů myší, které autor schematicky zjednodušeně reprodukuje. Takto vytvořené pohybové vzorce a formy jsou výsledkem kombinace reálného filmu a animace.
Pro světelnou show Myši je charakteristický přirozeně hektický, ustrašeně opatrný a neklidný pohyb, který je příznačný pro každodenní lidský život. Myši jsou ve své nefyzické přítomnosti pro autora metaforou pomíjivosti. V okamžiku, kdy má člověk pocit, že je vidí, se již manifestují jen ve vzpomínce. Právě vzpomínky konstruují na základě zkušenosti myš, kterou ale člověk nemůže vidět, protože tu není. Bylo tu jen pár linií, které se mihly a které se ve své částečně abstraktní znakovosti odrážejí v našich vzpomínkách jako prožitá realita. V mnoha autorových pracích slouží technická transformace k tomu, aby umožnila imaginaci dotýkat se zón nevědomých vzpomínek pozorovatele. Obrazy vytváří pozorovatel. On je zná ze svých vzpomínek a sám si je zaostřuje.
Stephan Reusse se narodil v roce 1954, žije v Kolíně nad Rýnem. V roce 1997 byl hostem ve Villa Romana. V letech 2000-06 vyučoval na Umělecké vysoké škole pro média v Kolíně nad Rýnem v oboru fotografie a nová média. K jeho předním projektům „umění na budovách“ patří laserové skeny v Münsteru, Torontu, Vancouveru a Šanghaji. Výstavy v roce 2008 (výběr): Monkey Talk, Galerie Feichtner, Vídeň; Now Jump, Nam June Paik Art Center, Korea; The Dream Machine, Shortlist FIAC‘s Parcours, Paříž; Stephan Reusse, ParkRyuSook Gallery, Šanghaj, Čína; Drawing By Chairs, Galerie Johnssen, Mnichov; Monkey, ShContemporary, Šanghaj.
Arthur Duff (USA) se představí s projekcí s názvem Love Letters na Staroměstském náměstí v termínu od 7. ledna do 1. února, a to každý večer od 18.00 do 24.00.
Na objekty na náměstí se promítají slova:
DARLING WAVE MY CONFUSION FLATLY BRUSHES YOUR BIGOTED IDENTITY. YOU ARE MY MATURE BOD. MY NEED PROPERLY LAUGHS AT YOUR HOSTILE PERSPECTIVE. MY SUBJECTIVE PAST SCRATCHES YOUR DIFFERENCE. MY DARLING FANTASY HURRIEDLY STARTS YELLING FOR YOUR WARNING. YOURS MYSTERIOUSLY.
Jednotlivé texty jsou výsledkem kombinace milostných dopisů autorových rodičů, které si napsali před více než třiceti lety, pomocí programu Christophera Stracheye Love Letters. Tento program vytvořený v roce 1952 pro Manchester Mark 1 náhodně sestavuje milostné dopisy. Arthur rozebral dopisy svých rodičů na slovesa, příslovce, podstatná a přídavná jména a ty zasadil do osnovy básní vytvořených Stracheyovým programem. Výsledné záhadné vzkazy s podmanivým efektem budou výkonným zeleným laseren promítány na Staroměstské náměstí. Ve svém díle Love Letters se Arthur Duff zaměřil na osobitý proces interpretace, který je vyvoláván náhodně generovaným textem, který umožňuje pozorovateli přiřadit mu vlastní význam.
Arthur Duff se narodil v roce 1973 ve Wiesbadenu americkým rodičům. Rodina se často stěhovala a žila v různých zemích např. ve Spojených státech, Jižní Korei, Německu, Japonsku či Itálii. Arthur se aktivně zapojuje do dění na italské scéně současného umění. Žije v Benátkách, pracuje v Margheře, kde má již několik let i své studio. Nedávno se zúčastnil výstavy “The word in art – Research and the avant-garde in the 20th century” v Muzeu moderního a současného umění v Trentu a Roveretu, své speciální projekty představil též na XIV. Quadrenniale v Římě, GAM a Palazzu delle Papesse v Sieně. Jeho poslední projekt Borrowing You uvedl v Castelfranco Venetu, kde nainstaloval obří laser, který promítal na budovy středověkého centra borrowed words občanů města. V současné době pracuje pro galerii Galica Arte Contemporanea v Miláně a Studio La Cittá ve Veroně, se kterými se pravidelně účastní všech velkých mezinárodních veletrhů umění. Pracoval na didaktickém projektu muzea Peggy Guggenheim a přispěl k vyhraněnému přístupu ke vzdělávání aplikovanému v nově otevřeném C4-Contemporary Culture Centre v Caldognu.
Ulla Rauter (Rakousko) představí svůj TACET od 21. února do 30. června vždy od setmění do půlnoci na Vltavě u Muzea Bedřicha Smetany.
Intervence TACET upozorňuje na akustické pauzy, a vytváří tak ze zvukové kulisy města nepsanou partituru. Rozsvícení textu je vizuálním akcentem, který vyznačuje jen zřídka vědomě vnímané okamžiky ticha, kdy dochází k přerušení téměř konstantní hladiny městských hluků. Pokynem k mlčení jsou současně pokládané otázky: Kdo má mlčet a kdo mlčí? TACET se obrací na nepřítomný subjekt provozující hudbu nebo naopak na skrumáž hluk produkujících věcí a živočichů v bezprostředním okolí a vyjadřuje jejich boj o výsostné akustické postavení v daném místě.
Ulla Rauter, narozená v roce 1980, pracuje ve Vídni. V letech 2000-2002 navštěvovala Kolleg für Grafik-Design na Graphische Wien, následně mistrovskou třídu pro komunikační design na téže škole. Od roku 2003 studuje transmediální umění na Univerzitě pro aplikované umění ve Vídni ve třídě prof. Brigitte Kowanz.
Účast na výstavách/performancích: Cena nadace Karl-Anton-Wolf-Stiftung v rámci prvního stipendia pro talenty Ö1, Vídeň, 2008; Sound of Art, Museum der Moderne, Salzburg, 2008; Parasite-Paradise, Sammlung Esterházy, hrad Forchtenstein, 2008; Sensationen, večer s performancemi, Univerzita pro aplikované umění ve Vídni, 2008; Lightness of Action, Nitrianská Galéria, Nitra 2008; Performance, Kunsthalle Project Space, Vídeň 2007; Projekce ve veřejném prostoru, Heiligenkreuzerhof, Vídeň 2007; Sculpture Grande, Generation Next, Praha 2007; 1. cena, soutěž Gedenksymbol Servitengasse 1938, 2007; Christian Eisenberger – skupinová výstava Galerie Lisi Hämmerle, Bregenz, 2006; 1wand, schodiště MAK, Vídeň 2005; The Essence, MAK, Vídeň 2005; Natalagranagranata, Galerie Schloß Porcia, Korutany, 2004.
Jenny Holzer (USA) se představí světelnou instalací na průčelí Národního muzea v termínu od 30. dubna do 6. května.
Pro Prahu si připravila projekci básní Franze Kafky a Wislawy Szymborské.
Jenny Holzer se narodila v roce 1950 v Ohiu, žije a pracuje v Hoosicku, New York. Světelné instalace jsou nedílnou součástí tvorby Jenny Holzer již více než jedno desetiletí. Velkoplošné projekty vytváří už od roku 1996, kdy laserem promítala texty na památník bitvy národů v Lipsku. Ve svém díle v současné době upřednostňuje obří pohyblivé filmové projekce, které byly poprvé představeny na sklonku roku 1996 na Biennale di Firenze: il Tepo e la Moda ve Florencii. Své projekty Holzer uskutečnila již na čtyřech kontinentech, ve čtrnácti zemích a více než třiceti městech, k nimž patří Florencie, Řím, Rio de Janiero, Benátky, Oslo, Buenos Aires, Berlín, Paříž, Singapur, San Diego či New York.
Její světelné instalace se objevily na jedněch z nejzajímavějších architektonických staveb, počínaje novou Národní galerií Miese van der Roheho a Židovským muzeem Daniela Liebeskinda v Berlíně až po pyramidu I.M.Peie v Louvru, na pohoří nad Rio de Janierem, vodních plochách řek Sieny a Arno nebo skokanských můstcích v Lillehammeru. Jeden z jejích nejvýjimečnějších projektů se uskutečnil v září 2007. Holzer promítala z Kennedyho Centra na Rooseveltův ostrov ve Washingtonu, D.C.proslovy prezidentů Johna F. Kennedyho a Theodora Roosevelta.
