Design, nebo-li tvar, tvář, barevnost… a vůbec vše, co utváří nějaký předmět nebo třeba i životní styl, to je náplň práce člověka, zvaného designér, nebo také návrhář. Ten dodává předmětům i jejich okolí osobitou podobu, dotváří předmět, který by měl být vizuálně zajímavý, krásný, nový, originální, neotřelý, inspirativní i inspirující se… Ke své práci potřebuje nejen „estetické oko“, ale také důkladné znalosti materiálů, technické i konstrukční vědomosti, aby krásné bylo současně funkční.
Každý den nás obklopují předměty, kterých se dotýkáme, používáme je k tomu, k čemu jsou určeny, a skoro nikdy asi nepřemýšlíme, že za jejich podobou stojí člověk nebo tým lidí, kteří nad nimi určitou dobu přemýšleli a vytvářeli návrhy, z nichž jeden nakonec zvítězil a předmět dostal svoji tvář.
Přinášíme zde jména těch, kteří po dobu sta let ovlivňovali vzhled všeho, co nám třeba dodnes dobře slouží.
(*1975 Znojmo)
Studovala SPŠS v Brně a poté absolvovala FA VUT v Brně v ateliéru průmyslových staveb prof. Aloise Nového. V letech 2002–2006 pracovala pro architektonickou kancelář ADNS architekti, od roku 2007 pracuje samostatně. Navrhuje interiéry bytových i nebytových prostor, architektonické studie novostaveb, rekonstrukce, půdní vestavby, mezonetové byty, rodinné domy. Zároveň vytváří design nábytku, svítidla a vypínače, různé bytové vybavení, dekorace, zeleň a atypické stavební prvky pro moderní interiéry, ale také luxusní koupelny a kuchyně.
(*18. 7. 1924 v Železném Brodě)
Vystudovala nejdříve reálné gymnázium, teprve poté zamířila na umělecké školy: na VŠUP studovala v ateliéru prof. K. Štipla, na AVU u prof. J. Laudy se zaměřením na sochařství. Vystudovaná sochařka a sklářka následně pracovala jako návrhářka v Železnobrodských sklárnách v oddělení sklo v architektuře, které v roce 1950 sama založila. Od pol. 50. let spolupracovala a později i žila s jiným vynikajícím sklářem, Stan. Libenským, s nímž vytvořila legendární uměleckou dvojici. Jejich první společné dílo byla skleněná miska ve tvaru poloviny ženské hlavy s tváří. Jejich díla jsou vystavena v mnoha českých i světových galeriích, jako profesoři hostovali na několika zahraničních školách. V roce 2005 převzala Brychtová od prezidenta V. Klause státní vyznamenání – medaili Za zásluhy. V současné době žije a pracuje v Praze a v Železném Brodě.
(*1967 Praha)
Vystudoval VŠUP a účastnil se studijních programů v New Yorku. Od roku 2002 se účastní samostatných i skupinových výstav po celém světě. U nás ale tento designér proslul například růžovým tankem na pražském Smíchově, projektem Rabies na žižkovském televizním vysílači. Věnuje se i filmové tvorbě – jako architekt a herec je znám z filmu Knoflíkáři režiséra Petra Zelenky – divadelní scénografii a je autorem námětu a scénáře televizního měsíčníku Artoza (2002).
(*1975)
Vystudoval SUPŠ v Praze, ateliér propagační grafiky, a Pedagogickou fakultu Jihočeské univerzity, obor učitelství pro umělecké školy. Spolupracoval s ateliérem obalového designu Jana Činčery a v letech 1998–2004 působil na VŠUP v ateliéru Design výrobků (spolu s Michalem Froňkem a Janem Němečkem). Po návratu ze stipendijní stáže ve Finsku byl zakládajícím členem File studia, po návratu z University Pontifica Perú v Limě zakládajícím členem projektu Tactoo. Absolvoval mnoho dalších stáží a jeho návrhy získaly četná ocenění, např. design koupelen, návrh rotangové vany, PET-lahev Aqua (spolupráce s Filipem Streitem), polstrovaný nábytek a další. Na soutěži Holandská designérská skupina Droog se stal absolutním vítězem.
(*1961)
Vystudoval VŠUP, Ateliér architektury a designu, a jeho doménou se stal průmyslový design – strojírenský, zdravotnický, oděvní a spotřební. Vzhledem ke svým technologickým a technickým znalostem vede týmy odborníků různých odvětví designu a marketingu. Podílí se ale i na realizaci interiérů a věnuje se volné tvorbě. Ivan Dlabač je spoluzakladatel designérského studia Divan, kde působí jako technický a výrobní konzultant. V současnosti vede ateliér průmyslového designu na VŠUP na katedře designu ve Zlíně.
(*1952 Praha)
Celosvětově uznávaná šperkařka, která navrhuje také nábytek a interiérové doplňky – svítidla, stolní nádobí, tvoří i sochy. Po absolvování stavební průmyslovky navštěvovala grafickou školu a VŠUP (obor architektura). Pracovala jako projektantka, např. v ateliéru SIAL. S manželem arch. Johnem Eislerem se seznámila na studiích v Praze, vzali se v roce 1977 a v roce 1983 odjeli i se syny do New Yorku. Samostatně začala vystavovat od roku 1987, vyučovala design na Newyorské univerzitě i dalších školách a od roku 2007 vede ateliér Kov a šperk na VŠUP v Praze.
(*1938 Praha)
Absolvovala VŠUP v ateliéru prof. Emilie Paličkové a prof. Antonína Kybala – obor krajky a výšivky – a v letech 1962–1990 učila ve Školském ústavu umělecké výroby v Praze. Kromě paličkování a výtvarných předmětů zde vyučovala dějiny výtvarné výchovy a textilní technologii. V letech 1990–1995 pedagogicky působila na Soukromé mistrovské škole uměleckého designu v Praze, kde vedla ateliér krajky a výšivky. Po celou dobu se aktivně věnuje výtvarné činnosti v oboru ručně paličkované krajky. Uspořádala řadu samostatných výstav doma i v zahraničí a její díla najdete ve státních i soukromých sbírkách.
(*1966 Praha)
Už při studiu na VŠUP v ateliéru prof. Šípka se stal spoluzakladatelem designérské skupiny Olgoj chorchoj a v roce 1993 založil společnost Artěl, která se zabývá produkcí českého designu. V roce 1999 působil s Janem Němečkem jako vedoucí ateliéru Design produktů na VŠUP a společně s Evou Eislerovou a grafickým studiem Najbrt vystavoval v newyorské Radio House gallery karbonové stoly a mísy, které jsou dnes ve sbírce Metropolitního muzea v New Yorku. Ve stejném období vznikla řada interiérů pro společnost PPF, restaurace Dynamo a několik privátních velkoprostorových bytů.
(*1880 Semín – †1945 Jičín)
Byl jedním z nejvýznamnějších architektů první poloviny 20. století. Jeho návrhy nábytku, hodin a svítidel z let 1911 až 1920 v mnoha případech definovaly český kubismus jako samostatný styl. Studoval na Uměleckoprůmyslové škole v ateliéru Jana Kotěry a po jeho smrti byl jmenován profesorem na Akademii výtvarných umění, později zde byl zvolen rektorem. Vrcholným dílem raného českého kubismu je například nábytek do pánského pokoje pro herce Ottu Bolešku a několik drobných užitkových předmětů včetně hodin, které svědčí o jeho ohromném výtvarném nadání. Druhá část Gočárovy tvorby je osobitým projevem moderny – výtvarně pojatého funkcionalismu.
(*1903 Koryčany – †1978 Brno)
Sehrál důležitou roli při formování moderní bytové kultury v Československu. Vystudoval školu na zpracování dřeva ve Valašském Meziříčí a architekturu na UMPRUM se specializací na nábytek a interiér u prof. Pavla Janáka. Ve 30. letech vytvořil coby hlavní návrhář brněnských Spojených UP závodů (jednoho z největších výrobců nábytku u nás) výrobní program, který propojil funkcionalistický styl s artdekem. Věnoval se návrhům skladebného nábytku, aby si každý mohl sestavit vlastní zařízení bytu. Populárním se stal jeho sektorový nábytek, polohovací křesla a trubkové židle.
(*1884 Jičín–†1964 Praha)
Český architekt, urbanista, malíř, grafik, scénograf a velmi významný designér. V roce 1918 se představil poprvé veřejnosti jako malíř, kreslíř a grafik – společně se skupinou Tvrdošíjní. Jeho malba a kresba se vyvíjely z expresivní, geometrizující, klasicistní až po realistickou. Záhy se stal v architektuře a v užitém umění protagonistou kubismu. Jeho nábytek a bytové doplňky mu přinesly velké uznání. Zaměstnán byl na pražském magistrátu jako stavitel mostů, také se věnoval moderní scénografii.
(*1882 Praha – †1956 Praha)
Český architekt, návrhář a teoretik, ale také designér. Vystudoval stavitelství a architekturu u profesorů Josefa Schulze a Josefa Zítka, ve Vídni pak u profesora Otty Wagnera, a poté spolupracoval s Janem Kotěrou. Jejich spolupráce se prezentovala několika výstavními pavilony na Jubilejní výstavě v roce 1908. V roce 1907 se stal spoluzakladatelem spolku Artěl, sdružení umělců vytvářejících uměleckoprůmyslové předměty. U vybavení bytu a návrhu nábytku se vždy soustředil na detail. Spolu s Josefem Gočárem založili v roce 1912 Pražské umělecké dílny, v nichž vznikaly návrhy na soupravy nábytku, na bytové doplňky a na věci denní potřeby.
(*1936 Podlesí u Příbrami – †2002 Karlovy Vary)
Přední český průmyslový designér. Synovec slavného hudebního skladatele Jaroslava Ježka vystudoval výtvarnou výchovu na Pedagogické fakultě UK u profesorů Cyrila Boudy a Karla Lidického. Od 50. let se postupně prosazoval jako přední český tvůrce figurálního a užitného porcelánu. Nejvýznamnější byly jeho práce pro podnik Karlovarský porcelán n. p. a Vývojový závod v Lesově. Je jedním ze zakladatelů tzv. bruselského stylu přelomu 50. a 60. let. Za svůj život vytvořil 39 kompletních porcelánových souprav (Elka, Asmanit, Rafaela, Romana, Nefertiti) a více než stovku návrhů drobné plastiky.
(*1871 Brno – †1923 Praha)
Vůdčí osobnost české moderní architektury. Vystudoval vídeňskou Akademii výtvarných umění, kde byl ovlivněn wagnerovským modernismem a při svých cestách po Itálii pak italským klasicismem. Ve svých veřejných i bytových stavbách vždy spojoval v jeden celek spolu s architekturou také sochařství, malířství a design. Jako kreslíř, grafik, akvarelista a uměleckoprůmyslový výtvarník byl nenapodobitelný a jeho projekty jsou nádhernými výtvarnými díly.
(*1917 Vsetín–†2004 Zlín)
Nestor českých průmyslových designérů, žák sochaře Vincence Makovského – měl velký výtvarný talent a technické nadání. Z jeho ateliéru vyšlo velké množství návrhů nářadí, strojů a zařízení pro lehký průmysl, automobilů (především Tatra 603 a nákladní Tatra 137, 138), ale i lékařských nástrojů, gramofonů a telefonů. Věnoval se také sochařství, portrétům i reliéfům. V roce 1959 založil a vedl jako mimořádný vysokoškolský profesor detašovaný ateliér tvarování strojů a nástrojů VŠUP v Praze a v roce 1961 byl jmenován profesorem VŠUP.
(*1936 Ostrava – †2005 Praha)
Významný český automobilový designér. Dvacet let aktivně závodil (motocyklové soutěže, autokros, formule), vystudoval Vyšší průmyslovou školu automobilní a leteckou v Mladé Boleslavi, poté pracoval v konstrukci karosérií v automobilce v Mladé Boleslavi a později ve Výzkumném ústavu energetickém. Od roku 1994 vyučoval na ČVUT. Vytvořil karoserie závodních vozů formule Easter a Mondial, Škoda Buggy a Spider a dalších více než 20 vozidel. Mezi jeho nejznámější patří automobil Tatra MTX V8, Dioss Rebel a Tatra Prezident. Věnoval se i jinému designu – balicí stroje, laminovací stroje, obří postřikovač, jemnořezná pila, počítače, vrtačky, motory, výrobky pro domácnost a hračky.
(*1921Sezemice u Mnichova Hradiště–† 2002 Železný Brod)
Vystudoval na sklářských školách v Novém Boru a v Železném Brodě, poté na uměleckoprůmyslové škole ve sklářském ateliéru prof. J. Holečka a VŠUP ve sklářském ateliéru prof. J. Kaplického. Od konce války učil ve sklářské škole v Novém Boru a pro borské sklo pracoval jako návrhář. V r. 1954 zahájil spolupráci s Jaroslavou Brychtovou, s níž tvořil pracovní i životní dvojici až do své smrti. V oblasti sklářského designu a umělecké tvorby je považován za nejvýraznější osobnost nejen v Čechách, ale i ve světě. Jeho dílo je zastoupeno doma i ve světě. V první pol. 60. let například vytvořil dvanáct reliéfů pro halu budovy Železniční unie v Paříži, následovala okna pro kapli sv. Václava ve svatovítské katedrále na Pražském hradě, spolupracoval s K. Hubáčkem na interiéru vysílače na Ještědu. V osmdesátých letech ztvárnil fasádu Nové scény Národního divadla, vymyslel křišťálovou stěnu pro Staroměstskou radnici, stanici metra Národní třída ozdobil opticky působivými reliéfy Kontakty. Na bruselském Expu 1958 dostali s Brychtovou zlaté medaile za Zoomorfní kameny z taveného skla. V r. 1963 se Libenský stal profesorem sklářského ateliéru VŠUP v Praze, kde setrval až do osmdesátých let, kdy byl z politických důvodů propuštěn. Od r. 1984 tvořil ve svém soukromém studiu v Železném Brodě.
(*1900 Nové Město na Moravě – †1966 Brno)
Významný designér, který vytvořil velké množství návrhů v oblasti užitého umění a průmyslového výtvarnictví, se proslavil také jako sochař, a to svými monumentálními díly (Nový věk, J. A. Komenský, Partyzán) a jako malíř portrétů (B. Němcová, K. Havlíček Borovský), ale také jeho sochy – stroje – revolverový soustruh a radiální vrtačka. Po I. světové válce vystudoval AVU a pracoval v sochařských ateliérech Bohumila Kafky a Jana Štursy. Po II. svět. válce založil Školu umění, byl docentem na Fakultě architektury Vysoké školy technické a v roce 1952 získal profesuru na Akademii výtvarných umění v Praze. Tento výtvarník, který tvořil nejprve jako surrealista, se od poloviny 30. let přiklonil k realismu.
(*1978 Praha)
Absolventka oboru textilní tvorby na VŠUP, se zabývá především výtvarným řešením interiérů, ale také návrhy doplňků a textilií. Spolu s Terezou Šmahovou založily Studio Manu, které si získalo respekt u nás i v zahraničí. Realizace byly vystavovány a oceněny v Londýně, Sydney, Vídni nebo Mnichově. Také interiérové studio, které otevřela v roce 2007 s Lucií Barešovou, je zaměřené na výtvarné řešení interiéru, jeho dekorování a doplnění textiliemi, jež se vyznačují ručně tištěnými vzory.
(*1860 Ivančice – †1939 Praha)
Proslavil se divadelním plakátem Gismonda, který si objednala herečka Sarah Bernhardt. Slavný designér období secese vystudoval na Slovanském gymnáziu v Brně a pro ochotnická divadelní představení maloval dekorace a plakáty a navrhoval pozvánky. Jako malíř divadelních dekorací působil později ve Vídni, dále vystudoval akademii v Mnichově a poté v Paříži. Kromě plakátů tvořil návrhy vinět na láhve, čokolády, sušenky, cigarety, maloval návrhy jídelních menu, kalendářů a dekorativních zástěn, ilustroval knihy, navrhoval české známky i bankovky. Jeho tvorba zahrnuje také návrhy interiérů, nádobí, šperků, ale třeba i návrh okna katedrály sv. Víta (1931). Zemřel v Praze 14. července 1939 po výslechu gestapem na zápal plic.
(*1963 Praha)
Studoval v letech 1985–1991 na VŠUP v ateliéru Architektura a design u prof. arch. PhDr. Šípka, kde působil v letech 1992–1995 jako asistent. V roce 1990 během workshopu Vitra Design Musea vedeného Denisem Santachiarou založil spolu s Michalem Froňkem designérskou skupinu Olgoj Chorchoj a v roce1993 společnost Artěl, zabývající se produkcí českého designu 20. století. Od roku 1999 jsou oba tvůrci vedoucí ateliéru Designu produktů na VŠUP. Mezi jejich první významné projekty patřila nábytková řada z překližky (bezodpadová výroba), karbonové stoly a mísy. Následovala řada interiérů pro společnost PPF, interiér restaurace Dynamo, posléze spolupráce s porcelánkou Epiag Cápovice, se sklářskou hutí Tavená plastika Pelechov, se sklárnou Kavalier a sklárnou Květná.
(*1967 Kutná Hora)
Vystudoval nejprve Strojní fakultu ČVUT a pracoval čtyři roky ve firmě Ahrend – profesionální interiéry, kde se setkal s designem. V Třebíči působil v rodinné firmě a realizoval vlastní návrhy nábytkového designu. V roce 2000, po založení firmy Blackbox, se proslavil návrhy minimalistického nábytku a vystavoval na prestižních přehlídkách v Miláně, New Yorku, Saint-Étienne, ve Vídni, Bruselu, Essenu atd. Nejnověji se zabývá navrhováním čalouněného nábytku pro nově vzkříšenou značku UP spolu s Jiřím Pelcem a studiem Olgoj Chorchoj. Vydal se i na cestu architektury.
(*1950)
Od roku 1997 vede ateliér Architektura a design na VŠUP, kde v letech 2002–2005 působil jako rektor. Zabývá se teorií designu, publikuje a přednáší i na zahraničních vysokých školách. Je zakladatelem známé designérské skupiny Atika, zabývá se návrhy nábytku a interiérů, skla, porcelánu, spolupracuje s řadou českých výrobců. Mezi nejprestižnější interiéry, které navrhoval, patří interiéry pro prezidenta Václava Havla na Pražském hradě. V roce 2006 získal Národní cenu za design, cenu Form 2006 v Německu, cenu Design Plus 2007 v Německu, cenu Czech Grand Design pro designéra roku 2007. Jeho práce jsou součástí sbírek designu v mnohých galeriích a muzeích u nás i ve světě.
(*1965 Jablonec nad Nisou)
Vystudoval nejprve Střední odbornou školu sklářskou v Železném Brodě, poté VŠUP u prof. Jiřího Harcuby a Vratislava K. Nováka, načež se sám stal pedagogem na sklářské škole v Železném Brodě. Pro svá díla používá specificky barevné uranové sklo. Limitovaná edice designů uranových váz vytvořená v roce 2006 je propojením nejlepších tradičních sklářských technologií a současného designu. Mezi jeho díla patří také ručně foukané a ručně broušené předměty na rozhraní designu a volného umění. Je známý návrhem designu sklenice piva značky Staropramen.
(* 1963 Liptovský Mikuláš)
Absolventka Střední průmyslové školy oděvní v Trenčíně a Filozofické fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě. Jako studentka získala několik ocenění na fashion soutěžích a v roce 1993 začala učit na oděvní škole. Od roku 1997 podniká jako módní návrhářka a v roce 2001 založila společnost Beáta Rajská – design a její modely byly spojovány se soutěží MISS. V současnosti patří mezi přední světové módní návrhářky.
(*1951 Brno)
Po maturitě na střední škole textilní se hlásila na pražskou UMPRUM, ale pro špatný kádrový posudek nebyla přijata. Působila se skupinou výtvarníků, která připravovala výstavy a přehlídky na Bertramce. V roce 1990 reprezentovala Československou republiku na světové přehlídce módy CPD IGEDO v Düsseldorfu. Díky velkému úspěchu začala pracovat pro zahraničí a je jednou z nejlepších současných módních návrhářek.
(*1922 Praha)
Vystudoval UMPRUM, ateliér monumentální malby a skla (prof. Jaroslav Holeček) a VŠUP u prof. Josefa Kaplického. Byl vedoucím výtvarníkem technicko-výtvarného střediska n. p. Borské sklo a působil na AVU. Vzbudil pozornost už na výstavě Expo v Bruselu rozměrnou abstraktní kompozicí ze skla a kovu, za kterou obdržel Grand Prix. Spolu se svou manželkou – sklářskou výtvarnicí Miluší Roubíčkovou – prosluli monumenty i menšími objekty pro interiéry. Stal se rovněž autorem lustrů, světelných kompozic a skleněných vitráží, především z hutního skla. Láska k hudbě ho inspirovala k vytvoření variací skleněných hudebních nástrojů.
(*1968 Berlín, SRN)
Dětství prožil v Ostravě, mládí v Praze, vystudoval Fakultu architektury ČVUT a mezi léty 1992–1997 působil v různých berlínských ateliérech. Od roku 1997 je členem ateliéru 4A architekti, který tvoří čtyři partneři, každý z jiné země: Leigh D´Agostino z Anglie, Peter Hudák ze Slovenska, Ludvík Seko z ČR a J. Schindler se řadí jak mezi české, tak mezi německé designéry. I toto studio soutěžilo o realizaci knihovny na Letné. Mezi jejich projekty patří několik rodinných domů a vil nejen v Praze včetně interiérových vybavení.
(*1949 Praha)
Český architekt a designér vyrůstal na Královských Vinohradech. V dětství osiřel a jeho poručníkem se stal známý český sklářský výtvarník René Roubíček. V devatenácti letech po maturitě na Střední uměleckoprůmyslové škole emigroval do Německa. V Hamburku vystudoval architekturu, ve Stuttgartu filozofii, poté působil jako asistent Institutu průmyslového designu na univerzitě v Hannoveru. Roku 1983 se přestěhoval do Amsterdamu, kde si otevřel vlastní architektonické a designové studio. V roce 1990 začal přednášet na pražské architektuře, o rok později založil sklářskou firmu AJETO, pro niž vybudoval uměleckou sklárnu nedaleko Nového Boru. Působil u Václava Havla jako hlavní architekt Pražského hradu, roku 2005 byl zvolen děkanem fakulty architektury Technické univerzity v Liberci.
(*1897 Plzeň–†1976 New York)
Patří k zakladatelům českého moderního designu, výrazně se prosadil hlavně v oblasti užitého umění, výstavnictví a typografie. Jeho proslulé skleněné nádobí nechybělo snad v žádné domácnosti. Po svém odchodu do USA v r. 1939, kde byl pověřen realizací československé expozice na Světové výstavě v New Yorku, se postupně připojil k zakladatelům moderního amerického grafického designu. Dnes je považován za předchůdce grafického řešení webových stránek. Kromě návrhů užitných předmětů a grafiky se věnoval také scénografii, architektuře, výstavnictví, návrhům hraček a loutek a také výuce. V pětatřiceti letech se stal ředitelem Státní grafické školy v Praze, kterou výrazně modernizoval. Od 60. let se intenzivně věnoval malbě. V roce 2001 obdržel státní vyznamenání – medaili Za zásluhy in memoriam.
(*1920)
Řadí se i k našim malířům a grafikům, patří především k zakládající generaci československého a evropského průmyslového designu. Tvořil v rámci československém průmyslu stavebních, zemních a lesních strojů (rypadlo DH 132 ZTS) a podle jeho návrhů vznikly originální koncepce nábytku (nábytek MS 2000). Publikoval teoretické a pedagogické práce v oblasti estetiky a metodologie designu (základy techniky estetiky, teorie estetických reakcí). Grafik, architekt a designér mezinárodního renomé je mužem desítek profesí a kromě mnoha světových ocenění se může pochlubit i tím, že v kuchyních jím navržených vaří mnohé královské rodiny.
(*1976 Praha)
Vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti a VŠUP – keramiku a porcelán, netradiční design interiérových doplňků. Spolu s Jakubem Berdychem je hlavním návrhářem studia Qubus, publikuje v časopise Blok, kreslí komiksy a zahrál si i v televizní reklamě. V roce 1999 byl na stáži na Glasgow School of Arts a zúčastnil se více než pětadvaceti výstav. Známé jsou jeho digitální hodiny ve stylu empíru, miska ve tvaru České republiky, porcelánové kelímky a tácky ve stylu pure. Jeho tvorba je zastoupena v pražském Uměleckoprůmyslovém muzeu a v řadě soukromých sbírek. Vloni získal ocenění Designér roku na Czech Grand Design.
(*1978 Konárovice)
Jedna z nejvýznamnějších současných návrhářek užitého umění ze skla vystudovala Střední uměleckoprůmyslovou školu sklářskou v Železném Brodě a Vysokou školu uměleckoprůmyslovou – obor sklo u prof.Vladimíra Kopeckého. Absolvovala stáž na Bezalel University v Jerusalemě v Izraeli a na L´ecole Superiéure des Arts ve Strasburgu ve Francii. Poté spolupracovala se sklárnou Anna Glass v Novém Boru. V letech 2003 – 07 vyučovala na Střední sklářské škole a Vysoké škole chemickotechnologické ve Světlé nad Sázavou – obor malba skla. Roku 2001 založila spolu s Milanem Krajíčkem jr. vlastní studio Animus m.r. a od roku 2006 působí jako vedoucí expozičního oddělení ZOO Praha.
Za článek odpovídá: redakce portálu