Žádná jiná realizace budovy architekta Karla Pragera se nesetkala s takovým odporem veřejnosti jako realizace budovy bývalého Federálního shromáždění. „Je to ale dáno spíš účelem, jemuž sloužila, než dílem samotným,“ upozornila architektka Radomíra Sedláková, která dílo K. Pragera spravuje.

Neměl to být parlament

Budova bývalého Federálního shromáždění, ve které posléze sídlila Svobodná Evropa, vznikala v polovině 60. let a neměla původně sloužit politice, ale veřejnosti a kultuře. Také tak ji Karel Prager koncipoval. Do osudu budovy ale zasáhly dvě události, federalizace tehdejšího Československa a intervence sovětských okupačních vojsk. Z budovy, která měla sloužit parlamentu jen dočasně, než vznikne trvalé sídlo na Letné, se tak stal jistý symbol normalizace, paradoxně k tomu, že sám architekt Prager byl více méně nechtěným.

Ukradený Prager

V Tbilisi najdete realizaci v podstatě vykradeného projektu z pražských Košíř. „Na sklonku 60. let, kdy Prager pracoval na svých makrostrukturách, které vznikaly jako výzkumný úkol tehdejšího ministerstva výstavby a techniky, vznikl projekt zástavby Košíř. I když se nepředpokládalo, že by mělo dojít k realizaci, projekt byl, jak se slušelo na Karla Pragera, který si nepřipouštěl, že by se něco nerealizovalo, velmi dobře rozpracován. Plány se pravděpodobně dostaly až do Tbilisi a tam bylo podle nich postaveno ministerstvo dopravy. Viděla jsem tuto budovu v roce 1991. Stavba měla všechny neduhy, které jsme znali z československého stavebnictví, třeba špatně upěchovaný beton a ani kvalita finálních prací byla nepříliš dobrá,“ poodhalila roušku tajemství architektka Radomíra Sedláková

Prager zčásti zmizelý

Budova Federálního shromáždění měla být na základě Konceptu doplněna celou řadou uměleckých děl. Axmanova socha, která je dnes před Federálním shromážděním, se tam objevila až v době normalizace, původně měly být uvnitř sochy z volného sdružení umělců Huť, které Prager vyzval k tomu, aby se zúčastnili na výzdobě. Po srpnové okupaci ale už byli tito autoři nechtění, a tak výtvarná díla mnoha umělců, jako byl například Rudolf Uher, Olbram Zoubek, Miloslav Chlupáč, bylo to celkem 27 prací, se nesměla v budově ocitnout. Tenkrát se uvažovalo, že bude vypsána veřejná soutěž na výzdobu parlamentu, ale naštěstí k tomu nedošlo a podařilo se domluvit, že se ve Federálním shromáždění objevily sochy klasiků českého moderního umění např. Gutfreundova Rodina, Štursova Eva apod., které nabídla Národní Galerie, jež si nechtěná díla převzala do depozitářů.

Prager trochu záhadný

Ani působení Svobodné Evropy v Pragerově budově nebylo bez problémů. „Část interiérů zmizela a byly učiněny zásahy, které autenticitě interiérů nepřidaly, především šlo o rozvody, nicméně nejde o záležitosti nevratné,“ uvedla Radomíra Sedláková. Faktem ovšem je, že ještě v roce 1996, kdy se natáčel dokument o budově, byly na svém místě například některé stropy a lustry. Zda se ukrývají pod sádrokartonem, nebo zmizely při úpravách, se ale zatím neví.

Prager obhajovaný

Výstavu, kterou zorganizovalo Centre for Central European Architecture s Národním muzeem, vyprovokoval zájem odborníků ze Švýcarska, kam výstava po skončení poputuje. Karel Prager u nás zatracovaný především generacemi, které žily mezi lety 1968-1989, je totiž bezpochyby výjimečným autorem, Federální shromáždění je od roku 2000 národní kulturní památkou. Své obhájce našel i u nejmladší generace. Rapper Vladimír 518 se svými přáteli ve svém představení SPAM Karel Gott Prager vytvořil jakousi obhajobu Pragerova díla.

Prager - Město nad městem

Pragerův koncept Federálního shromáždění jako dům nad domem, se v jeho díle opakoval v širším kontextu, kdy vytvářel město nad městem. Jeho vize, které se věnoval od 70. let, se ale nerealizovala. V jeho plánech byla koncepce na přestavbu Prahy. Lze jen litovat, že dosud neexistuje velká monografie, která by do detailu seznámila veřejnost s jeho vizemi.

Doprovodný program je bohatý

Výstava Město nad městem je provázena řadou doprovodných akcí, od přednášek po prohlídky dalších Pragerových děl. Seznam najdete zde. Za podívání například stojí Nová scéna anebo tzv. Pragerovy kostky, kde se přes nepřízeň normalizátorů uchovaly i originální Chlupáčovy plastiky.