Právě tento typ ženy má do jisté míry – alespoň dle statistik porodnosti – určitou zodpovědnost za to, že ještě před dvěma lety klesala míra růstu populace strmě dolů. Dnešním třicátnicím se vyčítal kariérismus, nechuť zakládat rodiny a měnit zvyk pohodlného života bez závazků. Byl to ale zase právě tento typ žen, které před výše zmíněnými dvěma lety začaly doslova „rodit o závod“. Co zvláštního se stalo? Dospěly snad ke zjištění, že kariéra je nic v porovnání se čtyřiadvacetihodinovou směnou v kuchyni? Nebo se snad zalekly varovného vykřičníku v médiích a převzaly zodpovědnost za populační budoucnost země? Nikoli. Prostě měly pocit, že nastal ten pravý čas dítě mít.
Tyto moderní maminky, které byly ještě nedávno zvyklé chodit do práce, bavit se po večerech s přáteli, aktivně sportovat či vyrážet o víkendech na výlety, se však svých aktivit nehodlají vzdát ani nyní. A protože mají své děti rády, chtějí je brát s sebou. A zjišťují, že to mnohdy není tak snadné:
Vzdám se kávy s přítelkyní v oblíbené nekuřácké kavárně jen proto, že zde není kojící koutek, nebo si útrpně sednu do kouta a přežiji rádoby nevšímavé pohledy ostatních lidí?
Musím své dítě přebalovat na poklopu záchodové mísy jen proto, že na daném úřadě chybí v místnosti s názvem přebalovací kout to nejdůležitější – přebalovací pult?
Kde v Praze najdu restauraci, kde mi kromě jídla pro mne prodají i sklenici s dětskou přesnídávkou?
nebo
Risknu jízdu s kočárkem po rychlých eskalátorech, ochotu kolemjdoucích mi pomoci, anebo obětuji deset minut pátrací akci po výtahu s nejistým výsledkem?
Takové a mnohé další otázky se pokusíme zodpovědět právě na těchto stránkách. Přestože v případě maminek s dětmi nelze hovořit o handicapu v pravém slova smyslu, mnoho maminek má při vycházkách s kojencem či batoletem velmi často pocit přesně opačný. Neboť časy se sice mění a k lepšímu, i tak má ale česká maminka v porovnání s tou západoevropskou v mnohých situacích trpký pocit společenského handicapu. Naším cílem je, aby jej v Praze cítila co možná nejméně.
