Může se občan Prahy dopracovat k informacím, které jsou u vás uloženy?
Archivy vůbec jsou veřejnou institucí, takže mají pro občany zřízeno několik druhů služeb. Snahou je archivní materiály digitalizovat a umístit na naše webové stránky. Například na nich najdete na sedm tisíc fotografií. Vyřizujeme i písemné žádosti například o úřední doklady. Ale musím upozornit, že jde o doklady historické. Archiv má proti současnosti zpoždění 20 až 30 let, současné záležitosti si tedy musí občan vyřídit na úřadech.
Můžete uvést příklady toho, jaké doklady poskytujete nejčastěji?
Vystavujeme například kopie ztracených vysvědčení, dokladů o státním občanství, dohledáváme podklady pro důchody, pokud je ale zaměstnavatelé uložili u nás v archivu. To vše vyřizujeme písemnou formou na základě objednávek, které je možno v podatelně archivu podat v papírové formě. Reagujeme i na elektronické objednávky. Konečně má archiv i badatelnu, kam každý občan může přijít osobně a může se tam porozhlédnout, hledat i v klasických kartotékách anebo na vyhledávacích obrazovkách počítačů různé zdroje informací, archivní fondy, kde jsou informace o pražských budovách, stavbách kulturních událostech, osobnostech atd. Je třeba mít ale nějakou představu, co konkrétně hledáme. Velmi často k nám chodí lidé hledající dokumenty o svých předcích, pro ty máme na našem webu základní informace i trochu rad.
Když vím, co hledám, a nevím jak na to, pomůžete mi?
Postup lze konzultovat se službou v badatelně. Pokud jde o složitější záležitost, služba přivolá příslušného archiváře specialistu. Nepředstavujte si archiv jako encyklopedii, kde během pěti minut máte potřebnou informaci, zpravidla to probíhá tak, že archivář přijme zadání a pak musí hledat třeba den, ale někdy také 14 dnů tak, aby ve fondech a sbírkách našel to, co konkrétní zájemce hledá. Buď z toho vytvoří písemnou rešerši, anebo se občan dostaví do badatelny a na místě si dokumenty prostuduje. Dnes dovolujeme zájemcům si je i ofotografovat digitálním fotoaparátem.
Jak hluboko do historie může občan jít, jak staré dokumenty si může vypůjčit?
V archivu máme dokumenty počínaje 12. stoletím. Hranice přístupnosti se však mění, posunuje. V zásadě máme dvě kritéria. Rozhoduje stáří a hodnota dokumentů, takže ne každému zájemci půjčíme vzácnou pergamenovou listinu ze středověku, a také se řídíme tím, v jakém fyzickém stavu se dokumenty nacházejí. Některé jsou tak vetché, že je nepůjčujeme. Už více než sedm let usilovně digitalizujeme ty nejžádanější a nejopotřebovanější archiválie, abychom je mohli poskytnout v digitální kopii. Digitální kopie jsou dnes nejčastější formou, kterou se dokumenty studují. Originály se snažíme vyjímat z fondů co nejméně, poněvadž nejenže na ně lidé sahají, ale jde také o neustálé změny teploty a vlhkosti, které archivním dokumentům škodí. Digitální kopie mají velké výhody, na počítači si můžete snímek přiblížit, zvětšit, pořídit výřez a i my historici většinou dnes pracujeme s digitálními kopiemi.
V jakém stavu je digitalizace archivu?
Digitalizujeme systematicky už sedm let, dokonce jsme měli i tříletý norský grant, a řádově se pohybujeme ve statisících digitálních snímků. V těchto týdnech už překročíme magickou hranici milionu digitalizovaných stran, ale stále je to asi tak dvacetina archivu.
Když se podívám na konkrétní záležitost, kterou chci u vás řešit, třeba dům, v němž bydlím, zajímá mne jeho osud, dozvím se u vás něco?
U nás najdete leccos, ale pokud jde o dům dosud stojící, nenajdete zcela určitě stavební dokumentaci, protože ta je uschována na příslušném stavebním odboru městské části.
Ale jinak o domech tu máme zprávy od středověku po dnešek, vše, co vybádali historici, dozvíte se, co stálo na místě domu, než se začal stavět, kdo ho vlastnil, kdo a kdy prodal, ale to jen do druhé poloviny 20. století, protože tyto dokumenty postupně přejímáme tak, jak uplývají skartační doby.
