Raně barokní kostel Panny Marie Vítězné a svatého Antonína Paduánského najdete v Karmelitské ulici na Malé Straně. A vlastně ani nemusíte vědět přesně, kde je, v tomto období vás tam totiž dovedou davy lidí, které se sem každoročně před Vánocemi sjíždějí. Není divu, tahle svatyně jim má totiž co nabídnout. „Zázračné“ Pražské Jezulátko.

Mějte sošku v uctivosti a dobře se vám povede

Příběh této voskové sošky zobrazující Ježíce Krista v útlém dětství je znám po celém světě. Legenda praví, že se jistému španělskému mnichovi jednoho dne zázračně zjevil Ježíšek. Mnich pak podle jeho podoby vymodeloval sošku se zvláštním výrazem ve tváři, který se prý nedá jen tak napodobit. Vlasy má kudrnaté, světlé a na sobě má dlouhou splývavou košilku, pod níž jsou vidět bosé nožky. Pravicí žehná, v levici drží říšské jablko završené křížem - symbol vlády nad světem.

Soška byla vyrobena zřejmě kolem poloviny 16. století. Do Prahy ji ze Španělska přivezla španělská dvorní dáma Marie Manriquez de Lara, která se roku 1556 vdala za Vratislava z Pernštejna. Jako svatební dar ji pak věnovala své dceři Polyxeně z Lobkovic. Ta Jezulátko velmi uctívala. Roku 1628 ho pak se slovy: „Mějte sošku v uctivosti a dobře se vám povede" věnovala klášteru bosých karmelitánů u kostela Panny Marie Vítězné.

A zázraky se dějí…

Brzy začala být sošce přisuzována zázračná moc. Třeba proto, že císař Ferdinand II. nařídil, aby byl klášteru Českou komorou vyplácen důchod a mniši zásobováni potravinami z královských důchodů. V roce 1648 zase „zachránila“ klášter od drancování švédskými vojáky – byl zde totiž zřízen vojenský lazaret.

A tak se sem kvůli víře v zázrak sjíždí mnoho prosebníků. Především v předvánočním čase přicházejí k Jezulátku denně stovky návštěvníků (včetně dětí) z desítek zemí světa. Lidé zde prosí o pomoc, mír, uzdravení, nebo se jdou jen s díky poklonit.

Proslýchá se, že Jezulátko prý inspirovalo Antoina de Saint-Exupéryho k napsání Malého prince, povídá se také, že před lety si u něj údajně jeden Brazilec vyprosil spisovatelské úspěchy. Byl to Paolo Coelho.

Betlém s postavami různých národností

Není to ale jen Jezulátko, které v těchto dnech láká návštěvníky do tohoto posvátného místa. Především děti upoutá venkovní velký deskový malovaný novodobý betlém - návštěvníky vede od zastávky tramvaje, kolem ohrady s živým oslem, až na terasu kostela.

Od roku 2001 ho vyrábí výtvarnice Markéta Melenovská, která každé z postav přiřazuje jinou národnost. Takže tu rozeznáte třeba Afričana, muže z Persie, Číňana. Betlém doplňují vysoké jehličnaté stromy. Pokud tu budete hledat Marii, Josefa a narozeného Ježíška, tak to vzdejte. Ti tu chybí. Záměrně. Má to totiž být takové pozvání dovnitř kostela, kde svatou rodinu objevíte u vánočního stromu. K němu děti také pokládají napsaná přání, některá pak věší i na větvičky stromu.

Svaté rodiny z celého světa

Je-li libo více betlémů, pak zajděte ještě dál. Za dveřmi vpravo u hlavního oltáře objevíte malou místnůstku - muzeum, kde ve vitrínách je úplné betlémové bohatství. Zrak vám bude přecházet při pohledu na tu precizní práci z celého světa. Svá díla v podobě svatých rodin tu prezentují i země jako je třeba Zair, Peru, Paraguay, Salvador, Kolumbie, Libanon…

A některé jsou vskutku obdivuhodné. Už jen proto, že autoři dokázali celý výjev vtěsnat do podoby ne větší, než je krabička od zápalek, či slepičí vejce. Přijďte se podívat. Pokochat se betlémy, atmosférou samotného kostela a v neposlední řadě pošeptat Jezulátku své přání…