„V éře prezidenta Masaryka se do té doby zanedbaný areál, kde jedinou významnou činností byla dostavba svatovítské katedrály, výrazně proměnil v sídlo demokratického státu,“ uvádí prof. Lukeš a připomíná jména architektů Jože Plečnika, Otto Rothmayera a Kamila Roškota, kteří se na změnách podíleli. Z poválečné doby si zaslouží pozornost např. architekt Pavel Janák, jenž opravil Jízdárnu, Míčovnu, Královský letohrádek a navrhl novou rezidenci prezidenta v Královské zahradě. Změny ze šedesátých a sedmdesátých letech minulého století reprezentují architekti Josef Hlavatý a Karel Kunca, autoři přestavby areálu Nejvyššího purkrabství na Dům čs. dětí, a František Cubr a Josef Hrubý, projektanti Obrazárny Pražského hradu, resp. Jiřského kláštera.

„Po letech stagnace v éře tzv. normalizace se prezident Václav Havel pokusil vrátit Hradu jeho význam nejen jako sídla demokratického státu, ale také kulturního a společenského centra a otevřít jej v maximální možné míře lidem. Na úpravách areálu se v tomto období podíleli architekti Bořek Šípek, autor nových interiérů Obrazárny i dalších prostor Nového paláce, Josef Pleskot, jenž vytvořil nový průchod valem Prašného mostu, nebo česko-britská architektka Eva Jiřičná, jež navrhla Novou oranžerii, a mnozí další,“ napsal k výstavě profesor Zdeněk Lukeš.

Výstava byla připravena k letošnímu 100. výročí vyhlášení Československa spol. ARS METROPOLIS a městskou částí Praha 1 za podpory grantu hl. m. Prahy.