Na pražském únorovém zastupitelstvu  se strhla vášnivá mnohahodinová debata o tom, zda má Praha schválit „sesterskou“ spolupráci s Pekingem. Návrh předtím neschválila Rada HMP, protože jsem pro něj nehlasovala.

Na radě nás bylo jen šest, tedy minimální počet,  a hlasovat by tudíž museli všichni.

Proč jsem nezvedla ruku pro? Připadá mi divné, že by ve smlouvě o spolupráci dvou měst mělo být ujištění, že uznáváme politiku jedné Číny a Taiwan považujeme za nedílnou součást čínského území. Taková formulace patří (možná) do smluv mezi státy, ale nikoli do partnerství mezi městy. Čínská strana ale na této formulaci trvala a my bychom se měli ptát, proč. Nelegitimizuje tím Praha nároky Čínské lidové republiky na Taiwan?

Zastupitelé nicméně smlouvu odhlasovali, a to hlasy ANO, ČSSD, komunistů (zde se ani nedivím), nezařazené zastupitelky Krobové Hášové  a pěti lidí z ODS. Ti mě naopak udivili velice. Vznikla tak ad hoc byznysová koalice, protože o byznys tu nepochybně  jde především. Možná by se dala nazvat též pandí koalice, protože to prý velmi zvýšilo naši naději na zisk pandy.  Za tu budou Pražané jistě velmi vděční. Zvláště až zjistí, že ti rozmilí chlupáčové vyjdou na půl miliardy, za což mohlo být pět nových škol…

V této souvislosti je zajímavá jedna věc: smlouva byla v tisku na radu i do zastupitelstva uvedena pouze česky a anglicky. Zcela chyběl text v čínštině. Mě by přitom velmi  zajímalo, co v něm je. Smlouva o „sesterství“ je totiž v češtině velmi neobvyklá. My uzavíráme přece normálně s jinými městy „partnerské“ smlouvy. Proč se tedy o této smlouvě hovoří důsledně jako o „sesterské“? Navíc když čínština žádný výraz pro „sestru“ nemá, což si dobře pamatuji za svých studií čínštiny právě v Pekingu. Má výraz pro starší sestru, jiějie, a pro mladší sestru (meimei). Co z toho je Praha a co Peking? Těžko lze čekat, že velký a starobylý Peking bude uveden jako meimei. Mladší sestrou bude tedy nepochybně Praha. Ovšem podle čínské konfuciánské tradice mladší sourozenec poslouchá staršího….

Jana Plamínková