V Praze je čtvrt miliónu obyvatel v seniorském věku a město se o ně stará. Spektrum aktivit a témat zahrnuje zdravotní péči, sociální problematiku, bydlení i volný čas. Zajímalo nás, co se plánuje a chystá, co chybí, i co lidé potřebují - to všechno řeší denně radní pro zdravotnictví a sociální záležitosti, Mgr. Milena Johnová.
Z vašeho pohledu - je Praha zdravá?
Dobrá zpráva je, že Pražané mají podle statistik nejvyšší naději dožití při narození ze všech krajů České republiky. Na druhou stranu máme co dohánět ve srovnání s Evropou a máme také specifické problémy, se kterými se musíme vypořádat. Reagujeme na ně v našem koaličním programu. Naším cílem je zlepšovat povědomí o způsobech péče o duševní zdraví nebo snižovat obezitu u dětí, soustředíme se i na konec života a zkvalitňování a zvyšování dostupnosti paliativní péče. Za důležité považuji také zdravé stárnutí, na kterém je potřeba začít pracovat už od padesátky a podporovat zdravý životní styl s dostatkem pohybu a zdravé stravy a aktivním a radostným přístupem k životu. Zdravé město je podle mě především takové město, které myslí na všechny své obyvatele a dokáže jim nabídnout pomocnou ruku v jakékoliv situaci.
V posledních letech se stále častěji hovoří o prolínání zdravotní a sociální péče. Je to aktuální u seniorů, v následné péči a podobně. Jste jako město schopni nabídnout podporu v těchto oblastech?
Prolínání zdravotní a sociální oblasti se přirozeně děje a já vnímám jako pozitivní, že se stále více daří synergii obou oblastí podporovat. Nemoc nebo úraz mají přece na člověka vždy zdravotní i sociální dopad a my usilujeme o to, aby podpora v takové situaci byla jednotná a snadno dostupná. Následná péče nebo paliativní péče jsou typickým příkladem prolínání zdravotní a sociální oblasti a připravujeme pro ně dlouhodobou strategii rozvoje. Finančně jsme letos dále podpořili například edukační a dobrovolnické programy, programy pro pečující, podporu rodin lidí s duševním onemocněním včetně svépomocných podpůrných programů, krizové služby pro lidi s duševním onemocněním nebo program zdravotní péče v sociálních službách.
Sociální podpora se vztahuje i na náhradní a pěstounskou péči, může magistrát koncipovat kromě konkrétní sociálně zaměřené pomoci třeba specializovanou zdravotní evidenci, centra, lékaře a psychology odborně zaměřené?
Tyto služby vnímám vždy na sociálním a zdravotním pomezí a náhradním rodinám je potřeba nabízet je společně. V rámci sociální služby, která náhradní rodinu většinou zachytí jako první, by tak měla být nabídnuta i kvalitní zdravotní péče, navázání na specialisty včetně psychologů, pomoc s vyřízením rehabilitačních a rekondičních aktivit nebo možnost odlehčení s dostupnou zdravotní péčí, pokud ji dítě potřebuje. Právě také pro náhradní rodiče jsou určené nové kapacity terénních, ambulantních i respitních služeb, které v Praze nyní otevíráme.
Čím dál častěji se mluví o metropolitní nemocnici, zdravotnickém zařízení, zřízeném hlavním městem. Jaký je váš postoj, potřebuje hlavní město vlastní nemocnici?
Fakt, že hlavní město Praha nemá žádnou vlastní nemocnici, považuji za anomálii. Hlavní město má totiž také roli kraje, ale s poukazem na existenci velkých fakultních nemocnic hlavní město rezignovalo na svou krajskou roli. A proto nemůže tak, jak je to v jiných krajích, být skutečným partnerem pro zdravotní pojišťovny a jakkoli napomáhat řešit třeba nedostatek rehabilitačních lůžek či lůžek následné péče nebo problém zdravotnické záchranné služby, která má dlouhodobé potíže s předáváním pacientů z přednemocniční péče. My tento rezignovaný postoj proměňujeme a budujeme od základů systém metropolitní sítě zdravotní péče. Zapojit chceme zdravotnická zařízení zřizovaná městem a městskými částmi a Metropolitní nemocnice Na Františku se stane základem této nové sítě. Cílem je zvýšit kvalitu a dostupnost péče pro pacienty.
Největším zařízením MHMP je záchranka. Plánujete její rozšíření, například magistrátní leteckou záchranku?
Pražská záchranka dodržuje jedny ze světově nejlepších dojezdových časů, kdy jsou posádky na místě těch nejzávažnějších případů do osmi minut od přijetí tísňové výzvy. To je pod polovinou zákonem stanovené doby. Abychom tyto vynikající dojezdové časy udržely, plánujeme rozšiřování sítí výjezdových základen na území hlavního města. Závazky jsou stanovené v koncepci rozvoje Zdravotnické záchranné služby hl. m. Prahy, která je schválena až do roku 2021. Musíme myslet na to, že v hlavním městě se neustále zhoršuje dopravní obslužnost, stoupají počty výjezdů a také se zvyšují nároky na poskytování přednemocniční neodkladné péče. Na to všechno se připravujeme. Se zkvalitňování péče je také spojeno nabírání nových zaměstnanců, zejména do sekce nelékařů, protože jsou to právě nelékařští zdravotničtí pracovníci, tedy řidiči záchranné služby, záchranáři a dispečerky zdravotnického operačního střediska, kteří tvoří páteř systému každé záchranné služby.
Veřejnost se zajímá o alternativní metody terapie, jógu, ajurvédu, tibetskou medicínu, TCM a podobně. Myslíte, že by město mohlo zprostředkovat kurzy, centra a odborné pracovníky, aby třeba komunitní nebo seniorská centra měla profesionální nabídku a bezpečnější poskytování této péče?
To je zatím otázka budoucnosti. Víte, v Praze jsme nyní v situaci, kdy máme velký deficit vůbec v budování koordinované zdravotnické sítě. Proto teď vnímám potřebu soustředit se zejména na věci, jakými jsou ekonomická stabilizace a převedení dnešní Nemocnice Na Františku pod křídla hlavního města, dořešení neutěšené situace areálu Nemocnice Na Bulovce nebo získání dat o zdravotní péči poskytované na území hlavního města Prahy tak, abychom měli dostatek informací pro kvalifikované rozhodování v celé řadě důležitých oblastí, k jakým patří třeba poskytování služeb na zdravotně-sociálním pomezí.
Důležitou oblastí je péče paliativní. Z valné části je nutná účast lékaře, nicméně hodně může pomáhat domácí péče a hospic. Spolupracujete třeba s NMSKB, případně soukromými nebo charitativními poskytovateli?
V Praze v ročně umírá přes 12 000 lidí, ale k paliativní péči se dostane méně než desetina z nich. Přitom Pražané mají o takové služby stále vyšší zájem. Vnímám, že čím dál tím víc lidí si uvědomuje, jak důležité je prožít poslední fázi života důstojně, bez bolesti a v co nejvyšší kvalitě. To velmi vítáme a chceme podpořit. Naším prvním krokem bylo vypracování podrobné analýzy současné situace, kterou pro magistrát připravilo Centrum paliativní péče. Díky ní víme, kam je potřeba napřít síly. Chybí podpora pečujících rodin, celková informovanost Pražanů o možnostech paliativní péče nebo rozvoj kompetencí u poskytovatelů tzv. obecné paliativní péče – praktických lékařů, agentur domácí péče, domovů pro seniory. Sestavili jsme proto expertní skupinu, která má za cíl formulovat koncepční plán rozvoje paliativní péče včetně konkrétních cílů a harmonogramu jejich plnění. Budeme usilovat o prohloubení spolupráce mezi službami, které se na péči o nevyléčitelně nemocné a umírající podílejí. Příkladem může být propojení zdravotnické záchranné služby a mobilních hospiců, které by mohlo předejít hospitalizacím občanů, kteří si přejí prožít závěr života v domácím prostředí. Finančně podporujeme paliativní oddělení v Nemocnici Milosrdných sester Karla Boromejského pod Petřínem a také oba kamenné pražské hospice Štrasburk a Malovická, dále pak hospic v Čerčanech a v Litoměřicích, kam se za paliativní péčí vydává řada pražských rodin, a také oba mobilní hospice Cestu domů a Most k domovu.
Jak si představujete ideální situaci a prostředí pro člověka v důchodovém věku, žijícího v širším centru Prahy, aktivního a komunikativního? Je lepší společné bydlení, komunita, pečovatelský dům, nebo samostatnost, soběstačnost a aktivita?
Ideální situace je z mého pohledu taková, kdy si každý může vybrat, jaký typ podpory mu vyhovuje. Navyšujeme proto jak kapacity pobytových služeb, které ale musí odpovídat moderním parametrům, tak především kapacity služeb terénní péče, jakou je třeba pečovatelská služba nebo tísňová péče. Významně chceme posílit roli sociální práce na obcích, která by měla zajistit koordinaci nejen sociálních služeb, ale také například zdravotní péče a dalších služeb, které lidem pomohou zůstat ve vlastním, domácím prostředí. Naším cílem je, aby lidé měli pomoc a podporu zajištěnou tam, kde ji sami chtějí a potřebují.
Pražské městské části se počtem obyvatel, hlavně seniorů, ale i charakterem prostředí dost liší. Některá komunitní centra v městských částech jsou velmi aktivní, kde vidíte největší prostor pro rozvoj péče o seniory? Máte Prahu z tohoto hlediska “zmapovanou”?
S městskými částmi se pravidelně scházím a navštěvuji je. S potěšením sleduji, že v Praze všechny na služby pro seniory myslí a také díky podpoře magistrátu je úspěšně rozvíjejí. Jako město se nyní věnujeme primárně bydlení, rozvoji pečovatelských a dalších terénních služeb a dostupnosti zdravotní péče, o kterých jsem mluvila v předchozích otázkách. Ve spolupráci s kolegyní Hanou Třeštíkovou, pražskou radní pro kulturu, pak hledáme cesty, jak zlepšit společenské a kulturní aktivity. Ze zpětných vazeb víme, že velké množství programů včetně vzdělávacích kurzů nebo třeba různých zvýhodněných vstupů do galerií v Praze funguje, pro seniory je ale často složité se v široké nabídce zorientovat. Hana Třeštíková proto připravila jednoduchou brožurku, v níž jsou akce napříč městskými částmi zmapované. Chystáme také tančírny pro seniory nebo jsme úspěšně spustili generálky pro seniory zdarma, o které je třeba v Hudebním divadle Karlín velký zájem.
Co dávají senioři Praze, okolí, rodině?
Dnešní senioři jsou aktivní lidé a my budeme vždy usilovat o to, aby Praha byla městem, které aktivní život rozvíjí. Víme, že v Praze dnes žije okolo čtvrt milionu lidí v seniorském věku a jen během deseti let se počet Pražanů v seniorském věku zvýší zhruba o 15 tisíc. Věková struktura Pražanů se výrazně promění a my se můžeme rozhodnout, jestli to vezmeme jako hrozbu, jak se o stárnutí populace dnes často mluví, nebo jako příležitost a dobrou zprávu o dnešní společnosti. Za sebe vnímám jako pozitivní, že se stále více soustředí pozornost nejen na délku, ale hlavně na kvalitu života. Praha by měla být městem, kde se dobře žije lidem ve všech věkových etapách, protože každá má svou velkou hodnotu.