/zpráva ze 12. jednání Rady hl. m. Prahy 25. března 2014/
„Máme pod naší správou více jak desítku kostelů. Tyto objekty využívají církevní instituce, kterým je pronajímáme pro jejich liturgické účely. Činíme tak zdarma, ale o všechny kostely se staráme. A troufáme si tvrdit, že se o ně staráme dobře. V případě kostela svatého Mikuláše, v němž od roku 1920 působí Církev československá husitská, jsme navíc přistoupili k opravě i na důstojném symbolickém základě. V roce 2015 totiž bude 600. výročí upálení mistra Jana Husa,“ uvedl Václav Novotný, náměstek pražského primátora a radní pro kulturu.
Oprava objektu zahrnuje například omytí, očištění a vyspravení omítek, sochařské a štukové výzdoby, injektáž trhlin v omítce a štucích, či provedení plastických doplňků štukové výzdoby a omítek. Restaurováním projdou i sochy nebo dřevěné výplně otvorů na fasádách, kovové prvky fasád včetně repasí kovaných mříží. Rovněž bude částečně vyměněna střešní krytina a opraveny hromosvody.
Jak současně radní Novotný podotýká, na základě obnově kostela sv. Mikuláše si bude veřejnost moci učinit i obrázek o tom, jak město k péči o svěřené památky přistupuje, a to i v souvislosti s osudem jiného kdysi liturgického objektu v dosahu Staroměstského náměstí, kostela sv. Michala. Jeho současný stav se totiž stal mezitím kauzou, která byla několikrát vyčítána i medializována ve vztahu k městu. Avšak zcela mylně, což konkretizuje i Václav Novotný: „Tento objekt prodal stát do soukromých rukou, aniž bychom s tím mohli něco dělat. Naši kritici by si měli uvědomit, že nám nepatří, a proto mu nemůžeme poskytnout péči případně jej využívat způsobem jako je tomu v případě Mikuláše.“
Kostel sv. Mikuláše
Kostel sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí je monumentální barokní stavba od Kiliána Ignáce Diezenhoffera z let 1732 – 1735. Původní gotický farní kostel je v pramenech zmiňován již k roku 1273. V roce 1635 připadl kostel slovanským benediktinům z Emauzského kláštera, kteří zde začali budovat klášter. Po jeho výstavbě v letech 1727 – 1730 byla zahájena výstavba nového kostela, který byl definitivně dokončen roku 1739. V souvislosti s Josefínskými reformami byl kostel r. 1785 zrušen, r. 1863byl přechodně využíván pro kulturní účely (upraven jako koncertní síň). V roce 1871 byl pronajat Ruské pravoslavné církvi, v roce 1914 byl proměněn na posádkový kostel a důkladně opraven. Od roku 1920 slouží chrám Církvi československé husitské.
