Jde o jednostranně zaměřený článek, kdy autor (zřejmě z důvodů uvedených níže) dává prostor výhradně jedné straně. Argumenty Hlavního města Prahy, jakožto realizátora tohoto pietního aktu, jsou bohužel odbyty pouze jednou větou v posledním odstavci článku.

Máme důvody se domnívat, že oslovený forenzní expert, pan Daniel Vaněk, reprezentuje skupinu lidí, kteří v případné exhumaci ostatků na Ďáblickém hřbitově spatřují jen a pouze svůj ekonomický profit bez ohledu na historický význam tohoto aktu. Toto tvrzení jsme v případě zájmu schopni jasně doložit.

Pan Vaněk byl jedním z oslovených s případnou možností spolupráce na vyzvednutí ostatků kněze P. J. Toufara a výňatek z jeho odpovědi přikládáme níže.

„Projekt nelze „vyřešit“ v časovém horizontu měsíců, ale spíše let. Vše musí začít naprosto precizní prací archeologů (máme zkušenosti i s „hledáním“ určitého nebožtíka na hřbitově“). Následuje antropologické ohledání, kde se například musí u všech exhumovaných těl provést RTG a CT. Současně se spuštěním projektu musí probíhat masivní kampaň, jejímž cílem je získat srovnávací vzorky od příbuzných obětí a dále všechny odstupné ante mortem informace o zemřelých (fotografie, zdravotní záznamy a podobně).

Odhad finanční náročnosti projektu „Ďáblický hřbitov“ je téměř nemožný z důvodu řady neznámých. Zejména nevíme, kolik těl bude celkem exhumováno, stejně tak nelze přesně odhadnout počet zpracovávaných referenčních vzorků a podobně. Pokud bych provedl odhad na základě rozpočtu, který jsme společně s kolegy vypracovali pro podobně náročný projekt, tak bude při odhadu 200-400 kosterních pozůstatků a cca 400-800 referenčních vzorků (včetně archeologie a antropologie) zapotřebí sumu mezi 40-80 miliony korun.“

Trvání projektu odhadoval pan Vaněk na dlouhá léta a přimlouval se za to, aby práce začaly co nejdříve.

Zároveň musíme zásadně odmítnout tvrzení „expertů“, že exhumace byla nezákonná. Právní posudek nejvyššího státního orgánu pro pohřebnictví v ČR, tedy odborného pracoviště Ministerstva pro místní rozvoj, který jsme si nechali vypracovat, jasně uvádí, že vyzvednutí ostatků bylo realizováno plně v souladu se zákonem.

Současně výtka, která na tiskové konferenci zazněla, že mělo byt podáno trestní oznámení na neznámého pachatele, je irelevantní, neboť spolupachatel zločinu spáchaném na faráři Toufarovi, Ladislav Mácha, byl již v minulosti pravomocně odsouzen, konkrétně v roce 1999 Městským soudem v Praze, výkon trestu nastoupil v roce 2002.

Redaktor Ševela v závěru článku uvádí, že nebyl vpuštěn na včerejší tiskovou konferenci. To můžeme potvrdit, ale pan redaktor za to může děkovat své nedochvilnosti a neschopnosti si řádně vyřídit akreditaci. Na tiskovou konferenci totiž přišel s velkým zpožděním a dožadoval se vstupu, který mu byl odepřen. Kdyby přišel bez akreditace včas, vše se dalo vyřešit rozumnou domluvou na místě (ostatně stejně tak jako v případě dalších oficiálně neakreditovaných novinářů), takto se ovšem nedalo nic dělat.