Ulice Bělehradská spojuje Tylovo náměstí v Praze 2 a Náměstí Bratří Synků v Praze 4. Předmětem stavební činnosti, v režii TSK, byla rekonstrukce komunikace v délce cca 1 350m, v úseku od křižovatky s ulicí Rumunská ke křižovatce s ulicí Otakarova, včetně rekonstrukce mostu přes Botič. Dopravní podnik provedl rekonstrukci tramvajové trati v délce cca 1430m, v úseku od Tylova náměstí po ulici Otakarovu. Celkem proběhlo devět investičních akcí různých městských investorů a je nutno zmínit obnovu vodovodních a kanalizačních řadů (PVS), realizace nového odvodnění komunikace (TSK), obnovu vedení vysokého napětí (PRE), obnovu veřejného osvětlení, včetně integrace se sloupy pro trakční vedení (ELTODO), pokládku telekomunikačních vedení a obnovu plynovodu (PPD).

„Výstavba probíhala po etapách od začátku května. Ke zprovoznění prvního úseku, od křižovatky Rumunská po Šafaříkovu, došlo již 1. července. Během výstavby musely být koordinovány práce jednotlivých zhotovitelů tak, aby na sebe plynule navazovaly a nedocházelo ke zbytečným prodlevám v harmonogramech,“ uvedl Ladislav Pivec, šéf TSK, s tím, že Pražané dostanou k užívání komfortní komunikaci se životností minimálně 20 let.

Rekonstrukcí došlo ke sjednocení veřejného prostoru. Nový povrch komunikace je tvořen živičným krytem, v místech podélných parkovacích stání a vjezdů je povrch z původní velké žulové dlažby do betonového lože. Na chodnících je všude mozaiková dlažba do vzorů, které bude celkem položeno přes 9,5 tisíce metrů čtverečních.

„Rekonstrukce Bělehradské ulice není jen prostou opravou, ale myslíme zde na rezidenty i návštěvníky této lokality. Po výměně povrchů vozovek dojde k významnému plošnému snížení hlukové zátěže a všechny zastávky v tomto úseku jsou plně bezbariérové. Tím zejména rezidentům zvyšujeme komfort jejich bydlení,“ uvedl náměstek primátorky pro dopravu Petr Dolínek a dodal: „Nejvíce je úprava znát v prostoru křižovatky Bělehradské a Bruselské. Nové řešení je přehlednější a bezpečnější zejména pro pěší. Dále bylo zřízeno doplňkové přisvětlení přechodů a řada dalších úprav.“

Samostatnou částí byla rekonstrukce mostu přes Botič, který je situován těsně vedle bytové zástavby a není zde téměř žádný manipulační prostor. Původně samozřejmě nebyl most konstruován na těžkou tramvajovou dopravu a léta provozu se na jeho stavu významně podepsala. Proto bylo jediným řešením snesení mostu a výstavba konstrukce nové, dimenzované na automobilový a tramvajový provoz. Největší překážkou v již tak stísněných poměrech bylo množství inženýrských sítí umístěných v konstrukci, které se musely všechny provizorně vymístit, a po dokončení prací opět vrátit do konstrukce nového mostu.