Až do 5. 11. 2014 je ve Skleněném paláci k vidění pro veřejnost výstava „Světová válka a naše revoluce“, která byla vytvořena ve spolupráci s Vojenským historickým ústavem Praha.

DOKUMENT: Projev Marie Kousalíkové, starostky:

Přátelé, dámy a pánové, milí hosté,

je šťastný člověk a jsou šťastná pokolení těch, kteří zažijí uskutečnění svých snů. Jsou hrdí a šťastní ti, kteří pro uskutečnění svých snů přiložili ruku k dílu, nebo mohli přinést vlastní oběť, aby se sen stal skutečností.

Takové bylo pokolení našich dědů, kteří po několik generací snili o vlastní státnosti, o možnosti rozhodovat si o vlastních věcech sami, o možnosti žít spravedlivě a v pravdě. Jako každý sen byl i sen o vlastní státnosti plný obrazných symbolů, které sen převáděly k vědomí, a vědomí pak vyvolávalo skutky, které sen přiváděly v realitu.

Po mnoho generací pak symboly snů se staly zhmotněním tužeb, předmětem úcty a ochrany, nositelem historického povědomí. Červená, modrá a bílá barva trikolóry, vlajka s modrým klínem, lipový list, sloky hymny, husitská pavéza a dvouocasý lev se mezi dvěma světovými válkami staly pro občany státu pevným kořenem jejich života, stejně jako hraniční hory, stejně jako pevné milníky naší slavné historie.

Státní znak, lipová ratolest a do srdcí všech Čechů vryté přesvědčení, že „pravda vítězí“, to vše představuje naše ztotožnění se zemí, kterou si naši dědové a otcové vysnili a tento sen přeměnili ve skutečnost.

Tak, jak tomu bývá i v lidském životě, na své sny často zapomínáme, opouštíme jejich mnohdy slastnou náruč. Ale beze snů a jejich symbolů se stává náš život surovější, příliš praktický a účelový, často bez radosti a zadostiučinění.
Jsem přesvědčena, že i proto si musíme 28. říjen 1918 stále připomínat. Pro generace před námi byl jedním z nejvýznamnějších symbolů jejich existence a svátků života. Naši předkové uctívali a chovali ve vážnosti vše, co symbolizovalo nabytou svobodu, státnost a demokracii.

Dokud to ještě jde, chraňme si své sny a jejich symboly. Jen tak naše srdce neokorají, naše duše nezhrubnou, naše mysl neumdlí.

Uskutečněné sny generací před námi musíme stále připomínat, abychom věděli, že symboly nejsou loga, že červená barva naší trikolóry nemá nic společného se Santa Clausem, že lev v našem znaku není bankovním logem, že lípa není propagací ekologie, ale výrazem vysokých mravních a historických hodnot českého národa, synonymem pojmů jako vlastenectví, odvaha, přesvědčení.
Važme si snů našich předků, protože vlajka, prapor, znak, hymna, to není zboží zpeněžitelné při sportovních utkáních, to není znak klubové příslušnosti. Jsou to symboly, které vyprávějí o dobách ohrožení, ponížení a poroby - stejně jako jsou posvátným symbolem statečnosti, víry, odhodlání i prolité krve těch, kteří za právo, demokracii a úctu člověka k člověku bojovali.

Tato republika si stále ještě zaslouží, abychom jí projevovali úctu. Není dokonalá, stejně jako nebyla dokonalá první republika, stejně jako nebude dokonalá ta, v níž budou žít naši vnuci. Ale na nás záleží, zda budou vnuci stát v podobné chvíli na silných, pevných a sebevědomých nohách.

Dámy a pánové, Světová válka a naše revoluce je název nejen naší výstavy k uctění nejvýznamnějšího dne, dne státnosti naší země. Název jsme převzali z několikasvazkových vzpomínek a úvah z bojů za svobodu národa od Edvarda Beneše. Tato výstava autenticky ukazuje právě to, o čem jsem hovořila, jak sen o vlastní státnosti se stává skutečností.

Eduard Beneš na pohřbu Tomáš Garrigua Masaryka pronesl: „Prezidente Osvoboditeli, odkazu, který jste vložil do našich rukou, věrni zůstaneme.“ Snad se na mne nerozhněvá ani on ani Vy, když k zahájení této výstavy použiji parafráze a řeknu, že odkazu naší svobodné státnosti, kterou naši předkové vložili do našich rukou, věrni zůstáváme.

Děkuji za pozornost.

Zpráva MČ Praha 6