Až naprší a uschne, to bylo motto festivalu dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět, který 5. března zahájil v Praze svůj další ročník, záhy ale musel být z bezpečnostních důvodů přerušen. Některé z promítaných filmů ale uvidíte i tak.

Do 22. března si z pohodlí domova vychutnejte třeba na Oscara nominovaný snímek Země medu o ženě jménem Atidže, která se snaží fungovat v souladu s přírodou a na skromné živobytí vydělává včelařením.

Vzpomínka na jedno město

Portál Dafilms.cz dále nabízí i dokumenty od Martina Marečka, Theodory Remundové, Víta Janečka, Karla Vachka a mnoha dalších tuzemských i zahraničních autorů. Představíme vám alespoň tři z filmů v současné nabídce.

Dvacet bezesných let, to je název snímku Libuše Rudinské. Vrací se k ničivému zemětřesení, které před skoro třiceti lety zasáhlo Arménii. Tragédie je stále přítomná v životech lidí. Mnozí obyvatelé města Gjumri (v době zemětřesení se jmenovalo Leninakan) dodnes bydlí v provizorních bytech a v nočních můrách se stále vrací do 7. prosince 1988, kdy přišli o své rodiny.

Nepoznaný otec

Režisér Vít Klusák natočil film o svém otci, známém hudebním skladateli Emilu Viklickém, ten však odmítl ve filmu účinkovat. Vznikl tak portrét bez portrétovaného. Autor tedy do role otce obsadil dvojníka, kterého našel na inzerát uveřejněný v novinách. Dokument je o míjení se s otcem, o vztahu, který nedostal šanci.

Příběh slavného dirigenta

Posledním filmem z našeho tipu je dokument Jiří Bělohlávek: „Když já tak rád diriguju…“ režiséra Romana Vávry. Jde o příběh výjimečného umělce, bývalého šéfdirigenta České filharmonie Jiřího Bělohlávka (1946-2017), sledovaný optikou posledních dvou let jeho života. V takřka intimním náhledu film zachytil Mistrovu upřímnost, hudební brilanci i vytříbený smysl pro humor a mimořádnou schopnost empatie vůči své rodině i blízkým spolupracovníkům.