Pro divadelní dramaturgii MeetFactory je typická práce se současnou literární předlohou, kdy důraz je kladen na slovo. Nová inscenace hry dramaturga Matěje Samce je určitým pokusem o dovršení směřování divadla k apolitičnosti, k důležitým otázkám lidského bytí. A jelikož se dramaturg převtělil v autora, o dramaturgii prosincové premiéry se netradičně stará Kateřina Šavlíková.
Vyříkat si to
„Co se bezprostředně odehrává před divákem, je založeno na nutkavé potřebě vyříkat si podstatné ze svých životů,” popisuje Šavlíková na slově založenou inscenaci. Ta se odehrává v pustině, kde užitečným nástrojem je sekyra a životně důležité je udržet oheň.
„Zároveň je to prostor, který se utvoří uvnitř člověka, mezi lidmi, když se k němu proderou nebo pročekají. Ocitáme se uprostřed toho, co tu bylo před námi a bude po nás. Co ukáže, nakolik jsme zvířata a co s námi svedla kultivace a civilizovanost. Co s námi udělá, když zůstaneme jen sami se sebou,” dodává Šavlíková.
Malá lidská dramata
Hra je plná malých lidských dramat. „Myslíme si, že jsou to právě ona, na jejichž řešení závisí budoucnost onoho velkého a politického,” říká o tématu své hry Matěj Samec a dodává: „Zůstáváme osobní, tiší, neapelativní, soustředění. Neboť chceme zaslechnout hluk, který není slyšet na ulici, zůstává však skryt uvnitř každého z nás.”
Jeden srub a dvě ženy
Inscenace se odehrává ve srubu, kam za jednou ženou přijíždí druhá, aby předala tajemnou zprávu. Přestane jít elektřina, venku sněží a mezi ženami je příliš mnoho nevyřčeného a nevyslovitelného.
Hlavní role byla psána na tělo herečce Anitě Krausové, stálé spolupracovnici divadla. K ní se tentokrát přidala Zuzana Stavná.
Matěj Samec často pracuje jak s Anitou Krausovou, tak také se scénografkou a kostýmní návrhářkou Janou Prekovou. S tou tentokrát inscenaci i režíruje.