Inspirací a základem inscenace, která měla premiéru před třemi lety, se pro tvůrčí tým (režisérku Kamilu Polívkovou, autorku konceptu a herečku Terezu Hofovou a dramaturga Jana Horáka) stal román současného islandského spisovatele Sjóna (vlastním jménem Sigurjóna Birgira Sigurđssona).
A proč zrovna islandská próza? Herečka Tereza Hofová v době, kdy inscenace vznikala, na tomto drsném ostrově žila již pět let - z pražských divadelních prken tam odešla za partnerem. A vyrovnat se s pocitem osamělosti daleko od domova jí pomáhala právě kniha Skugga Baldur, kde vystupuje postava cizince mezi dvěma světy.
Tři postavy a démon
V České republice kniha v překladu vyšla jako Syn stínu. Skugga Baldur z originálního názvu je pohanský démon, stín vizuálně něco mezi kočkou a liškou – a právě on vypráví příběh knihy, kterou divadelníci převedli do jevištního jazyka. Inscenace ale zachovává rytmus knihy – mýtické vyprávění, mnohovrstevnaté a technicky náročné, na scéně prostřednictvím jediné herečky mistrně rozehrává zběsilou show o třech postavách – ortodoxním pastorovi, poevropštělém vědci a dívce s Downovým syndromem. A také o lovcích a liškách a démonech…
Islandská stopa
Tvůrci v hudební a videostránce inscenace úzce spolupracovali s Islanďany, na vizuální stránce pracovali také s islandskými dětmi s Downovým syndromem. „Nejen, že jsme se tak snažili pochopit jejich svět, chtěli jsme také získat jiný pohled na islandskou krajinu, vidět ji jinýma očima, nezůstat jen u toho klišé gejzír, sopka, sirné jezírko, ale dostat se někam dál,“ vysvětluje režisérka Kamila Polívková. Chlapec jménem Sindi Ploder tak pro projekt vytvořil celou řadu obrázků, ze kterých je vidět zvláštní imaginace dětí s Downovým syndromem.
V dubnu popadesáté
Inscenace sklízí velký úspěch. Získala Cenu Divadelních novin v sezóně 2015/2016 v kategorii Alternativní divadlo, herečka Tereza Hofová byla za svůj výkon nominována v Cenách divadelní kritiky v kategorii Ženský herecký výkon roku 2016.
A nyní Skugga Baldur slaví padesátku. „Na 50. reprízu se moc těšíme, protože mimo jiné přijedou i naši spolupracovníci z Islandu. Je krásné, že se tahle inscenace udržela tak dlouho, my jsme na ni docela pyšní. Nezdráhám se říct, že stojí za to ji vidět,“ zve do hlediště Studia Hrdinů režisérka Kamila Polívková.