První premiérou letošní sezony v Divadle v Dlouhé jsou Shakespearovy Sonety v adaptaci a režii tvůrčího tandemu SKUTR. Ten tvoří režiséři Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský, kteří jsou již čtvrtým rokem členy uměleckého vedení Divadla v Dlouhé.

Sonety jsou čtvrtou prací SKUTRu v Divadle v Dlouhé, spolu s Čechovovým Rackem, autorským projektem Sen v červeném domě a adaptací Havlových Dopisů Olze.

Sonet jako malé drama

Autorské inscenace SKUTRu kombinují tanec, pohyb, akrobacii, loutky, projekce, lightdesign, text a zvuk a daly by se jedním slovem označit za multižánrové či cross-over. A právě Sonety jsou zářnou ukázkou jejich režijního stylu. Jednotlivé sonety pojímají tvůrci jako minidrama, dialog mezi dvěma až třemi postavami, za kterým stojí osobní příběhy.

Deník básníka

Sonety jsou jakýmsi veršovaným deníkem, ve kterém vystupují zásadní postavy ze Shakespearova života – krásný mladík, snad platonická a navrch urozená láska, podle některých mladý šlechtic, který básníka sponzoroval, dále je tu tajemná černá dáma, starší kráska a milenka básníka a také jeho soupeř v lásce i v poezii, snad inspirovaný „kolegou“ Christopherem Marlowem.

Přísné schéma, volný obsah

Důležitá pro sonet je jeho forma – shakespearovská verze sonetu se skládá ze tří slok o čtyřech verších a jedné, závěrečné sloky o dvou verších. Pro Shakespearovy Sonety je typický především pětistopý verš jambického spádu se schématem abab cdcd efef gg. Je však pro ně příznačné i to, že poslední dva verše významově ostře střihají – ve slavném sonetu 130 po tři čtyřverší básník svou milovanou haní, aby ji ve dvou verších vyznal lásku.

Věčná a vděčná témata

Na přísně daném básnickém půdorysu Shakespeare – a SKUTR s ním – načrtává témata, která nás spojují s alžbětinskou dobou – láska k oběma pohlavím, nevěra, smrt, strach ze stárnutí a ztráty milované bytosti. To vše zažíváme dnes podobně, jak to před 400 lety popsal slavný básník.

Obsah Shakespearových sonetů je natolik výbušný, že byl dlouhou dobu upravován nebo cenzurován. „Znaven tím vším, já chci jen smrt a klid, jen nevidět, jak žebrá poctivec, jak pýchou dme se pouhý parazit, jak pokřiví se každá čistá věc,“ pojmenovává básník nešvary snad každé doby – a pak si povzdechne: „Znaven tím vším, já umřel bych tak rád, jen nemuset tu tebe zanechat.“ Tenhle génius je stále živý.

V inscenaci jsou Sonety použity v moderním překladu Martina Hilského, na jevišti uvidíte Evu Hacurovou, Marii Poulovou, Marii Turkovou, Magdalenu Zimovou, Jana Medunu, Ondřeje Rychlého a další.