Do českých kin se poslední počin osmaosmdesátiletého režiséra Jeana-Luca Godarda dostal poměrně nedávno, premiéru měl u nás koncem listopadu loňského roku. A stejně jako jsou všechny jeho ostatní filmy tak trochu experimentem, je ten nejnovější podobného formátu.
Arabové nikoho dalšího nepotřebují
Jeden z nejvýznamnějších žijících filmařů pracuje v Knize obrazů výhradně s materiálem, který natočili v dávné i nedávné minulosti jiní tvůrci. A díky obrazům velkého množství známých, slavných i méně slavných filmů se obrací k filmovému umění a jeho smyslu v současném světě, tentokrát však hlavně v souvislosti s naším vztahem k arabské civilizaci.
„Chtěl jsem zdůraznit, že Arabové nikoho dalšího nepotřebují. Můžou vládnout svému světu sami. Mají své písmo, víc ropy, než spotřebují. Měli bychom je prostě nechat na pokoji,“ nechal se slyšet slavný režisér, podle kterého film nemá nic diktovat, ale ukazovat, co se děje. „Film by měl ukazovat právě i to, co nikde neuvidíte, ani na sociální síti,“ uvedl Jean-Luc Godard.
Zvuk a obraz jako samostatná veličina
Film Kniha obrazů, jenž je vyvrcholením celé jeho dosavadní tvůrčí dráhy, dává možnost poznat, že pro Godarda je zvuk a obraz samostatnými veličinami. Někdy se sice sejdou, jindy jdou každá svou vlastní cestou a k divákovi přicházejí z jiného místa.
Ostatně podle Godarda je tohle přesně ten způsob, jak by se měl dnes film prezentovat. „Na filmy bychom se neměli dívat v televizi, měly by se pouštět spíš v kavárnách. Zvuk by totiž neměl být příliš blízko obrazu. Když vidíte obraz a odjinud se pak ozývá zvuk, dá vám trochu práci si to pospojovat,“ tvrdí Godard.
Jste fanoušky filmů této legendy francouzské nové vlny? Pak si nenechte snímek Kniha obrazů ujít. Ponrepo ho promítne 5., 18. a 28. února.