Ten příběh asi známe všichni. Starý řezbář Gepeto vyřeže loutku Pinokia, aby nebyl na světě sám. Jenže Pinokio brzy začne závidět dětem, že jsou „opravdové“. Nechce už vystupovat s Gepetovým představením a tak uteče do světa, kde zažívá různá dobrodružství, ve kterých mu místy jde o krk a někdy také o nos, který mu naroste za to, že lhal.

Mírnější verze pro dnešní děti

Inscenace, která pracuje jak s loutkami, tak s živými herci, je ale příběhem z 19. století spíše volně inspirována. Collodiho verze je totiž podle tvůrců z Minoru moc strašidelná. Dnešní autoři nehodnotí Pinokiovu neposlušnost tak přísně jako Collodi.

„Výchova dětí v době, kdy pohádka vznikla, znamenala, přehnaně řečeno, uděláš jednu chybu – dostaneš výprask, uděláš dvě chyby – maminka umře. Většina z našich tvůrců jsou rodiče, takže to vidíme trochu jinak,“ říká s úsměvem režisér Jiří Jelínek.

Pinokio se bouří

Tématem inscenace, která je určena pro malé diváky od pěti let, je vývoj dítěte, včetně období vzdoru, kdy se bouří proti rodičovským autoritám a chce být samo za sebe. Neposlušná loutka Pinokio, jež touží být živým chlapcem, se představuje v podání herce Ondřeje Nosálka.

V Minoru již popáté

Režie a dramatizace známé pohádky se ujal Jiří Jelínek ve spolupráci se svou „dvorní“ výtvarnicí Bárou Čechovou. Jelínek, pro nějž to je již pátá režie v Minoru, je autor, režisér, herec (působil v Klicperově divadle v Hradci Králové a v Divadle Husa na provázku v Brně), textař a autor komiksů. Pochází z Hradce Králové, kde založil amatérské loutkové divadlo DNO, které rychle získalo přízeň diváků i kritiky – a také několik oceněné jako Cenu Sazky a Divadelních novin.