Zimní pohádka, napsaná kolem roku 1611, se řadí mezi takzvané romance, hry sklonku dramatikova života. Tato díla, mezi něž patří ještě Bouře, Cymbelín a Perikles, jsou charakteristická smířlivým tónem, často mají pohádkové a bájeslovné náměty, dříve nesmiřitelný autor v nich maluje vize ideálních světů.

Shakespeare nám dal moře

Kromě Bouře se u nás hrají málo. Druhou výjimku tvoří právě Zimní pohádka, asi proto, že se částečně odehrává v kraji nazvaném Bohemia, tedy v Čechách - i když historické ani zeměpisné odkazy ve hře neodpovídají skutečnosti, protože se v ní postavy vyloďují na pustém českém pobřeží, kde žijí lední medvědi…

Hra plná překvapení

Děj Zimní pohádky ale začíná na horkém sicilském jihu, na dvoře krále Leonta - žárlivce, který nespravedlivě nařkne svou ženu (královnu Hermionu) z nevěry. Manželku za trest uvrhne do vězení, českého krále Polyxena, se kterým ho měla Hermiona podvést, chce dát zavraždit. Řádně zamotaný příběh se rozmotá až po letech, kdy dospějí děti obou královských otců Florizel a Perdita – a samozřejmě se do sebe zamilují.

Inscenace staví na obsazení

Hra je plná převleků, záměn a také zázraků, kdy ožívají domněle mrtvé postavy. Režisér Pavel Khek pohádku zasadil do moderních kulis, kdy na Sicílii vládnou mafiáni a Čechy jsou kupodivu bukolickou idylkou.

Pro svou inscenaci si zvolil skvělé herce – Martina Hofmanna nebo Michala Isteníka či Cyrila Drozdu známé z kultovního seriálu Most. Spolu s nimi exceluje Saša Rašilov jako český král a Petra Špalková v roli královny Hermiony.