Název hry odkazuje na stejnojmenný ruský muzikál, během jehož představení v roce 2002 skupina čečenských ozbrojenců přepadla moskevské divadlo na Dubrovce a vzala 850 lidí jako rukojmí. V průběhu akce a po ní zemřelo 170 lidí, většina z nich na otravu plynem, který použila ruská armáda jako zbraň proti teroristům.

Krize z ženského pohledu

Autor událost vykresluje z ženského pohledu. „Existují desítky studií o tom, že ženy v kritických situacích nereagují tak bezhlavě jako muži, mnohem méně žen se zabije, použije násilí a tak dále. Naslouchají svým pocitům, otevřeně s nimi zacházejí, a tak jim tolik nehrozí, že je popadne amok,“ vysvětluje Buchsteiner.

Zajímala ho výchozí situace: na jedné straně sedí lidi v divadle a očekávají příjemný večer, na druhé straně se plánuje a organizuje přepadení. Zmocnit se divadla, to je podle dramatika samo o sobě exemplární šílenství.

Z herce uznávaným dramatikem

Torsten Buchsteiner je ročník 1964. Původně studoval herectví a působil v mnoha německých divadlech, od roku 1995 pracoval zejména jako filmový a televizní herec. V roce 1999 za svou hru Hráči, nastudovanou až roku 2001, získal cenu v dramatické soutěži rostockého Volkstheateru.

Buchsteinerova hra Tango Sólo měla světovou premiéru v červnu 2005 v pražském Divadle na Vinohradech. Jeho inscenace NordOst získala prestižní cenu Elske Lasker-Schüler-Dramatikerpreis 2005 a byla přeložena do řady světových jazyků.

Tvůrčí tým

Nová inscenace bude uvedena v překladu Michala Kotrouše a stojí za ní hostující tvůrčí tým skládající se z režiséra Lukáše Pečenky, scénografa Jozefa Huga Čačka a hereček Anny Fixové, Barbary Lukešové a Annette Nesvadbové. Text si tento tvůrčí tým zvolil pro jeho aktuálnost.

„Prostor v Řeznické má své jméno především mezi diváky, kteří vyhledávají i náročnější tituly, a i prostor divadla je nakloněný komornímu způsobu inscenování, kterou hra NordOst potřebuje k tomu, aby na diváky zapůsobila svým polodokumentárním charakterem, a především emocionálním účinkem. Je to skvělý text a příležitost pro tři herečky. Zároveň je aktuální v jakékoliv době. Je to o lásce a všech jejích podobách (od mateřské až po fanatickou). Navíc je díky tomu, že je napsán podle skutečné události, silně apelativní,“ osvětluje svou volbu režisér Lukáš Pečenka.