Oba autoři mají společné téma - vztah lidí k přírodě a k sobě navzájem, odpovědnosti, intimnímu vztahu ke světu a kosmu a budování utopického přesahu ve snaze vymezit naše přemýšlení o současnosti směrem ke kýžené budoucnosti.

„Zatímco se Sikorova objektivizační strategie dotýká pozice jednotlivce v kosmu, Vladimír Havlík se oproti tomu obrací k pospolitým vztahům budovaným na základě nonspektakulárních gest,“ popisuje výstavu její kurátor Jakub Král.

Společná věc

Vystavující umělce dělí odlišná generace a odlišné myšlenkové zázemí. Oběma jde ale o společnou věc, a tou je postižení vzájemnosti spoluprožívání světa a jeho spoluutváření prostřednictvím dvou strategií: „velkého“ Sikorova pohledu shora a Havlíkova sledování drobných posunů v našich vztazích.

V pěti tematických blocích postupně v nejširším rámci rekonstruujeme lidské vědomí na ose mezi makrokosmem vesmíru a mikrokosmem přírody. V prvním oddíle se věnujeme trvání jako univerzální konstantě, v níž asociujeme naši pozici jednotlivce jako jedinečného bodu. Ve druhé kapitole tento bod necháváme shlukovat do společenství a v následující části zračíme tentýž bod, který jsme mezitím zvětšili přiblížením, ve výseku vesmíru jako trvalé veličiny. Nakonec tuto veličinu v závěrečném oddílu abstrahujeme do podoby utopie, která se stala vytvořeným horizontem našeho vědomí,“ přibližují výstavu oba autoři.

Rudolf Sikora

Slovenský malíř, kreslíř, grafik, fotograf, sochař a pedagog Rudolf Sikora je jednou z hlavních postav současného konceptuálního umění na Slovensku a jedním z nejvýznamnějších postav českého a slovenského výtvarného umění 20. století.

Vladimír Havlík

Performer, výtvarník a pedagog Vladimír Havlík pronikl do tajů takzvané akční tvorby v 70. a 80. letech. Pořádal happeningy a akce v přírodě zvané land art. Později se věnoval kresbě, malbě a dalším oblastem tvůrčího vyjádření. Jeho díla jsou ve sbírkách Národní galerie v Praze, Muzea umění Olomouc, Moravské galerie v Brně, v Budapest Gallery nebo v Landesmuseu v Linzi.