Už během první vlny pandemie členové orchestru natočili seriál nazvaný Orchestr bez pódia aneb FOK za časů pandemie. Pokud jste ho neviděli, teď máte příležitost.

Poděkování věrným posluchačům

Jedenáctidílná série zhruba patnáctiminutových videí, která vznikla díky iniciativě hornisty Tomáše Kirschnera, je dle autorů projektu mimo jiné poděkováním abonentům, dárcům, věrným posluchačům a přátelům FOK. Provede životem v orchestru a především vás seznámí s nástroji, na které jednotliví muzikanti hrají.

Horna se k nám dostala z Francie

Každý díl pojednává o jedné nástrojové skupině, přičemž hráči na daný nástroj vám prozradí spoustou zajímavostí a perliček. Tak například takový lesní roh. Víte, že se mu také říká horna?

V hornové skupině FOK je celkem sedm hráčů, ve většině programu prý hrají jen čtyři. „V některých klasicistních skladbách někdy jen dva. Zato třeba v mahlerovských nebo brucknerovských symfoniích musíme ještě přibrat výpomoc, aby nás bylo osm,“ říká ve videu Tomáš Kirschner.

Také se dozvíte, že do Čech se lesní roh dostal z Francie, kam hrabě František Antonín Špork vyslal své dva poddané, aby se naučili nejen hrát, ale také organizovat tehdy oblíbenou zábavu  šlechty – parforzní hony, které byly doprovázeny signály hranými na lesní (parforzní) rohy. Šporka totiž tento způsob honu tak nadchl, že se ho rozhodl zavést ho v Čechách.

A jak vlastně vzniká tón na hornu nebo jiné žesťové nástroje? Jaký má tvar hornový nátrubek? I na tyto otázky vám hráči FOKu odpoví.

Královský nástroj - harfa

A co třeba taková harfa? Na koncertech symfonických orchestrů hráče na tento nástroj objevíte z vašeho pohledu vlevo. FOK má harfistku jednu – Hanu Müllerovou, která je profesorkou na pražské konzervatoři a hudebním gymnáziu.

O harfě se někdy hovoří jako o královském nástroji, jehož historie sahá až do pravěku, tehdy měla jednu strunu. Hana Müllerová také přiblíží, že první vyobrazení harfy jsou známá z úlomků váz z období 4000 let před naším letopočtem. Tehdy nástroje neměly sloupek, struny byly hedvábné a bylo jich pět až dvaadvacet. „U nás máme doklad o existenci nástroje z korunovace Václava II. v roce 1297,“ říká Hana Müllerová, která zároveň divákům zahraje i ukázku z jedné skladeb pro harfu.

Viola, nástroj opředený tajemstvím

Zajímavé povídání je také o violách, nejstarším smyčcovém nástroji, který je opředen mnoha tajemstvími a prý i předsudky pramenícími z nedostatku správných informací. Hráči se v tomto videu mimo jiné svěřují, že na adresu violistů existuje, stejně jako na blondýny nebo policisty, celá řada vtipů. Oni si však z nich hlavu nedělají, protože sami dobře vědí, jak je jejich nástroj v orchestru důležitý.

A víte, jak je viola velká? O něco větší než housle. Ale velikost nástroje se musí přizpůsobit délce ruky hráče tak, aby mohl nástroj držet pod krkem a zároveň dosáhl na začátek hmatníku. Zajímavé je, že se mezi jednotlivými violami dá najít rozdíl v délce v rozmezí až osmnácti centimetrů. Proto si hráči nemohou mezi sebou nástroje půjčovat.

A podobných perliček najdete v jednotlivých dílech mnohem víc. Rozhodně si na videa udělejte čas!