• Kdy vás napadlo přihlásit se do soutěže Czech Press Photo?

Vlastně už před pěti lety, protože mě lákalo mít nějakou sérii. A nebudu lhát, zajímavá je i odměna, protože nějak se člověk živit musí.

  • Takže to nebylo poprvé, kdy jste zkoušel uspět?

Nebylo. Poprvé jsem se o Grant Prahy ucházel před čtyřmi lety. Z toho ale nic nebylo. Víte, moje fotky nejsou úplně novinářské, je to jiný styl, který do soutěže moc neseděl. Takže další roky jsem to neřešil. Letos jsem si ale vymyslel sérii focení moderních kancelářských budov a říkal jsem si, že ty by mohly do konceptu zapadat. Navíc mají i vypovídající hodnotu, nejde jen o čistě uměleckou fotku. Takže jsem snímky poslal a tentokrát to vyšlo.

  • Co pro vás tento úspěch znamená?

Obrovské ocenění mojí práce. Tím, že jsem obor nikdy nestudoval, jsem občas pochyboval, jestli moje fotky mají smysl. Autora vždycky potěší, když se jeho práce někomu líbí, protože on se na své dílo kouká zkresleně. Takže získání Grantu Prahy je pro mě vyjádření oponentury mé práce, zpětná vazba, že za něco opravdu stojí.

  • Sérii fotografií, kterou jste do Czech Press Photo poslal, jste nazval Chrámy nové doby...

Ano, mám rád moderní architekturu, opakující se linie, sklo, ocel...  Proto jsou pro mě tyhle budovy zajímavé. Dřív architektuře Prahy dominovaly kostely, chrámy nebo jen věže. Dnes je nahrazují administrativní a obchodní budovy – chrámy nové doby. Touto sérií se právě snažím zachytit tu proměnu a ukázat podobu architektury nové.

  • Jak moc se podle Vás z tohohle pohledu Praha mění?

No, auta jsou modernější, na spoustě míst, kde jsem fotil před lety, byly aleje a stromy, najednou tam místo nich jsou domy... Praha se rozhodně mění, ale řekl bych, že z hlediska architektury oproti ostatním městům, jako je třeba Londýn nebo Berlín, pomaleji. A nedokážu říct, jestli je to dobře, nebo špatně.

  • Říkáte, že se zajímáte o architekturu. Která pražská budova je vašemu oku lahodící a naopak?

Velmi se mi líbí Tančící dům, který na místě, kde je postavený, nádherně sedí. Co se mi nelíbí, je taková krychle hned kousek dál, na Karlově náměstí, přímo u východu z metra.

Zajímavý je také dole na Václavském náměstí Palác Euro. Je to moderní budova přímo zasazená do kontextu starých budov, nijak zvlášť nevyčnívá, přitom je zajímavá.

  • Už máte představu o tom, jakou sérii fotek pro Prahu vytvoříte?

Ten plán jsem měl dávno předtím, než jsem vyhrál. Už jsem sérii dokonce začal fotit, do grantu jsem měl hotových 7 fotek. Teď plánuju další.

  • Můžete být konkrétnější?

Tak třeba už mám vyfocenou budovu Aviatica v Jinonicích, chci se tam ale ještě vrátit. Dál plánuju vyfotit Enterprise Office Center na Praze 4, na Pankráci se také staví V Tower, což má být nejvyšší bytový dům v Česku. V sérii už jeho jeden snímek mám, to byla ale budova nedostavěná a s jeřáby. Chci udělat tu samou fotku ve chvíli, kdy bude hotová. Což je podle mě pro proměny fajn.

Pak mám v plánu také Florentinum. Ne, že by se mi zrovna tahle stavba líbila, ale je to jeden z významných projektů poslední doby, a navíc v centru. Spoustu nových budov také roste na Rohanském ostrově – například nový komplex Danube House ...

1

  • Všimla jsem si, že fotíte hodně v mlze. Jak dlouho vám trvá, než vznikne jedna fotka s tou správnou atmosférou?

Ano, fotím hodně v mlze, ale série pro Prahu bude jiná. Tu dělám s ND filtrem na dlouhý čas. Celá koncepce těchto snímků je postavena na tom, že jsou fotky tmavé, tmavé je i nebe, do toho rozmázlé mraky a ze všeho vystupuje budova.

V takovém případě si musím počkat na slunečné počasí, kdy jsou však trochu mraky a navíc fouká vítr, aby mi s nimi hýbal. Ale musí hýbat správným směrem...

  • Pane jo. Čekat na správný pohyb mraků by mě nenapadlo. Řekněte mi, jaký směr je teda pro vaši fotku ideální?

Ideálně potřebuju, aby se netočily, ale šly v jednom směru. Chci, aby mraky byly mázlé. A když se vítr točí, občas to dělá kruhy, což nevypadá dobře. Takže kolikrát čekám i hodinu, až se mrak pohne jedním směrem.

Víte, já tuhle práci občas přirovnávám k rybaření, kdy člověk třeba taky čeká čtyři, pět hodin a pak je za pět minut hotovo.

  • Myslíte si, že vám získání Grantu Prahy změní profesní život?

Věřím, že změní. Poslední rok se snažím, abych se focení mohl věnovat stále víc. Vždycky mě totiž štvalo, že když byly nejlepší podmínky, tak jsem musel sedět v kanceláři. Takže hodně pracuju na své propagaci, abych měl jméno a s tím přicházely zakázky. Pro fotografa je totiž důležité, aby si mohl určovat ceny. Čím vyšší si můžete dovolit, tím jste nezávislejší. A já doufám, že grant mi v tom pomůže. Není to tak, že teď jsem vyhrál cenu a vše se otočí o 180 stupňů. Ale počítám s tím, že mi tenhle úspěch urychlí cestu k tomu, kdy si budu moct říct: Jsem fotograf!