„I v letošním pro všechny tak komplikovaném roce projekt pokračuje. Jeho význam se však zvětšuje, protože pomáhá překonávat sociální a kulturní izolaci, v níž jsme se všichni ocitli, a vysílá zřetelný signál, že přes všechny obtíže se vracíme k normálnímu způsobu života,“ říká kurátor festivalu Martin Dostál. „Jsme společně s našimi umělci nadšeni, že i v situaci, kdy jsou pochopitelnou prioritou zcela jiné věci, než je umění, zůstává ochota a nadšení pro tento festival ve většině měst,“ dodává ředitel festivalu Ondřej Škarka.

Výpravy do pralesů za původními obyvateli

V Praze a blízkém okolí je v tuto chvíli k vidění šestnáct instalací od různých umělců. My jsme se vydali podívat na díla českého sochaře Lukáše Rittsteina. Jedno najdete před budovou ČEZ v ulici Duhová v Praze 4, druhé pak v těsné blízkosti Keltského parku v Dolních Břežanech.

Rittsteinovo jméno začíná být známé. Hodně se o něm a malířce a fotografce Barboře Šlapetové totiž hovoří v souvislosti s jejich expedicemi do netknutých pralesů Papuy Nové Guiney, kde v letech 1997 – 2008 trávili čas s místními původními obyvateli. Spolu také napsali knihy Nepřistupuj blíž a Proč je noc tak černá, za kterou dokonce získali cenu za objev roku Magnesia litera 2005.

Tvary evokující jednoduché organismy

Právě dobrodružné výpravy do pralesů měly velký vliv na Rittsteinovu tvorbu. Ta je charakteristická svými abstraktními biomorfními sochami a prostupuje ji fenomén dialogu mezi různými sochařskými přístupy a materiály.

V posledních letech se Rittstein zaměřuje především na tvary evokující jednoduché organismy, jejichž strukturu narušují válcovité předměty připomínající trubky, produkty průmyslové civilizace. A právě dvě z těchto soch jsou součástí i letošního ročníku festivalu Sculpture Line.

Osvícení se vzkazy z vyšších pater

Dílo nazvané Osvícení zdobí vchod do administrativní Budovy E ČEZu v Duhové ulici. Tato laminátová instalace, která je dle slov Rittsteina jakoby rozšlehnutá meteoritem, je součástí autorova cyklu Les, na němž pracoval před zhruba deseti lety.

Jak říká Lukáš Rittstein, sochy v cyklu Les jsou jakýmisi na sebe navazujícími živočišnými tvary symbolizujícími tělo a duši. „Jde o živé organismy, které se drží osy své existence. U soch figurují například roury nebo kmeny, jež se tváří jako pravé, jsou však umělé. Každá ze soch cyklu nese na svých zádech svůj osobní příběh,“ vysvětluje sochař s tím, že Osvícení je „rozcáklé vzkazy z vyšších pater.“

Sladké sny a ekologický apel

Další sochu z cyklu Les pak najdete v Dolních Břežanech. Ta se jmenuje Sladké sny. „Zajímavá je tím, že v sobě má takový moment strnulosti – drží se roury jako medvídek koala, i člověk se něčeho drží…  Zároveň v ní je momentka pohybu, její účes je narušený, rozfouklý božím vánkem,“ popisuje umělec své dílo, v němž je skryt ekologický apel, a dodává, že ne náhodou na „vlasy“ použil požární hadice a roury. „Je to o čisté a špinavé vodě, o spojení země a nebes a existenci na této planetě.“