Zachycují harmonii světa a duše

Výstavu otevírá obraz Milánská pláň, který v sobě nese zrnko Šímova celoživotního směřování – je duší krajiny, v níž Šíma zachycuje své chápání harmonie. Tento pohled je hlavní společným rysem obou autorů – je to vize světa, ve kterém člověk existuje v souladu s přírodou, vesmírem a vlastním nitrem. Oběma autorům je také vlastní práce se světlem. „Syžet mého malování je světlo a jednota všech věcí,“ napsal Šíma a jeho dva obrazy z cyklu Kapky světla potvrzují jeho slova. Svou snahou zachytit světlo na plátno se v této části své tvorby nejvíce přibližuje lyrické abstrakci, a tedy i pozdějšímu dílu Václava Boštíka.

Ve světle Šímova odkazu

O více než dvacet let mladší Boštík byl Šímou značně inspirován. „Poprvé jsem se s dílem Josefa Šímy setkal počátkem třicátých let. Tehdy jsme odebírali nedělní čísla novin Prager Presse a v nich byla vždy obrazová, hlubotiskem tištěná příloha. A tam jsem poprvé uviděl reprodukce Šímových obrazů. Zaujaly mne tak, že jsem si je vystříhal a mám je dosud,“ řekl V. Boštík v rozhovoru s Františkem Smejkalem.

Uvidět to, co nás přesahuje

Stejně jako Šíma pracoval Boštík s ideou světla. Přiřkl však světlu ještě další rovinu – transcendentální přesah, který v Šímově díle nenalézáme. „Mluvím-li o světle, pak nemám na mysli světlo fyzikální tak, jak je známe, ale jakési světlo daleko jasnější.“ Přestože tento hlubší obsah není v díle Josefa Šímy prvoplánově zakotven, přesto jsou jeho díla stejně jako obrazy Václava Boštíka okny otevřenými z našeho běžného, žitého světa do míst mimo čas a prostor a do nitra naší duše.

Více informací najdete na www.galerieubetlemskekaple.cz.