Originální archeologické nálezy z oblasti hrnčířské a kamnářské výroby a dobová vyobrazení návštěvníkům umožňují nahlédnout do života a provozu v hrnčířských dílnách. Seznamují je s vývojem otopných zařízení a různými typy kachlových kamen.
Představuje rovněž výjimečný archeologický nález hrnčířské dílny v Truhlářské (dříve Hrnčířské) ulici na Novém Městě pražském a jejího vlastníka – pražského měšťana, hrnčířského a kamnářského mistra Adama Špačka. Dílna Adama Špačka fungovala v letech 1531–1572 a soubor zde získaných kachlových zlomků je výjimečný nejen svým počtem (bezmála 30 000 kusů) a kvalitou, ale i unikátní možností přiřadit je konkrétnímu, jménem známému výrobci, bohatě doloženému dobovými písemnými prameny. Součástí výstavy je i funkční replika hrnčířského kruhu z 15. století zvaného špruslák a rekonstrukce kachlových kamen podle nálezů z dílny Adama Špačka.
Výstavu doplňují 3D modely, vizualizace a filmové dokumenty důležitých součásti výrobních postupů, nechybí ani hmatová část a dětské aktivity.
Od ohniště po kachlové skvosty
Oheň jako zdroj tepla i energie pro úpravu potravy provázel člověka od pradávna. Zprvu jen otevřené ohniště bylo postupně kryto kamennou či hliněnou pecní konstrukcí. Do hliněné klenby pece se začaly ve středověku vsazovat vypálené keramické kachle, které se postupně staly jediným konstrukčním prvkem a původní pec se proměnila v kachlová kamna, obsluhovaná nepřímo skrze otvor ve zdi z vedlejší místnosti.
V širší oblasti střední Evropy se tento systém vytápění začal prosazovat ve 12. století. Zpočátku tvořila kachlová kamna výbavu církevních a šlechtických sídel, v průběhu středověku pronikala také do měšťanského a posléze i venkovského prostředí. Reliéfně zdobené komorové či nikové kachle dodaly původně jen užitkové funkci kamen i rozměr reprezentační. Výběrem výzdobných motivů dávali objednavatelé kamen najevo rovněž své politické či náboženské přesvědčení.
