Výstavu pořádají Národní muzeum, UNIQA spolu s Rakouskou národní knihovnou a záštitu nad ní převzal prezident České republiky Václav Klaus. Návštěvníci si budou moci prohlédnout unikátní rukopisy Rakouské knihovny nebo nádherný iluminovaný rukopis Život svatého Václava ze sbírek pojišťovny UNIQA, který nebyl v České republice ještě nikdy vystaven. Rukopis z roku 1585 je vzácný především tím, že v něm převládají iluminace, a proto v mnohých vzbuzuje představu nějakého renesančního komiksu.

Návrat rukopisu domů

Vita Venceslai – život a utrpení sv. Václava se do českých zemí vrací po velmi dlouhé době. Renesanční rukopis z rudolfínské doby byl dlouhá léta považován za ztracený a na veřejnosti se objevil teprve nedávno. Do svého vlastnictví ho získal pojišťovací koncern UNIQA Group Austria, který je činný i v České republice. Někteří experti tvrdí, že může jít o přelomovou událost, neboť životopis čerpal z dobových autentických podkladů.

Majitelem byl asi císař Rudolf II.

Zlacený a iluminovaný rukopis byl namalován v roce 1585. Skládá se z 25 pergamenových listů zobrazujících významné scény ze života českého světce. Výjevy doprovází kaligraficky provedený latinský text. Kronika je o to cennější, že renesančních knižních maleb se v Čechách obecně dochovalo málo. Druhá polovina šestnáctého století byla již dobou rozšířeného knihtisku, kdy tvorba rukopisů nebyla užitkovou, nýbrž sběratelskou záležitostí. To je případ i sbírky Vita Venceslai – s největší pravděpodobností byla zhotovena pro císaře Rudolfa II., navíc českým malířem.

Ilustrátorem byl Čech

Autorem maleb je Matyáš Hutský od Křivoklátu, který byl v té době pražským měšťanem a představeným cechu malířů. Pracoval na výzdobě mnoha kancionálů. Za vlády Rudolfa II. byla Praha centrem vědců, alchymistů i umělců, neboť panovník se o všechny tyto disciplíny nevšedně zajímal a přál jim. V atmosféře rivality byli umělci nuceni se aktivně prosazovat, aby získali od císařského dvora zakázky.

Dva exempláře

Doposud se vědělo více pouze o jednom exempláři rukopisu, který je uložený ve Vídeňské národní knihovně a který byl v předmluvě věnován Ferdinandovi Tyrolskému. Druhý exemplář, jenž se nyní vrací do míst svého zrodu, nebyl dosud mezi odborníky tak známý, i když na nich autor pracoval prakticky ve stejnou dobu. Vědělo se pouze, že je vídeňské kronice podobný, nicméně v odlišném formátu a jiném provedení. Zdůrazněny jsou v něm scény, v nichž vystupuje sám císař, proto se odborná veřejnost oprávněně domnívá, že měl putovat k Rudolfovi II.

Klikatí se cesta zpátky do Prahy

Asi už se nikdy nedozvíme, kdo, kam a kdy přesně Kroniku sv. Václava odtud vyvezl. Víme pouze, že zřejmě v průběhu nebo krátce po I. světové válce se dílo, respektive jeho větší část, objevilo ve Spojených státech amerických, kde bylo zaregistrováno. Několikrát potom byly i z jiných zdrojů ještě na prodej jednotlivé listy z kroniky – tři z nich byly zakoupeny a doplněny posledním majitelem v roce 1997. Dlouhá léta byl rukopis ve vlastnictví amerického sběratele Lehmanna, který ho před několika lety nabídl k prodeji v Hamburku. Kronika není zcela kompletní, stále chybí ještě několik listů, například předmluva s věnováním, neboť původně dílo nebylo vázáno a skládalo se z jednotlivých pergamenů. Nicméně je velmi nejisté, zda se ještě někdy v budoucnu podaří dílo zkompletovat, zvláště když víme, že putovalo mezi kontinenty.

Václava rukopis udělal lepším

Václav je tu vykreslen jako světec, který kácí šibenice vztyčené jeho pohanskou matkou Drahomírou pro popravy křesťanů. Chudým vdovám tajně v noci roznáší dříví na otop. Aby měli vesničané dost jídla, pomáhal jim obdělávat půdu, sít obilí, sklízet zrno a mlít ho na nejjemnější mouku. A to vše ve stálém doprovodu věrného tajemníka Podivena. Odborníci se tomu smějí a vše vysvětlují mýtem o životě knížete Václava, vytvořeným v pozdějších stoletích. Vysvětlují, že kdyby se panovník v desátém století neoháněl mečem, nemohl by vydržet na knížecím stolci deset let, jak se to podařilo Václavovi. Legenda, o které rukopis pojednává, představuje podle historiků vlastně  dokonalého benediktina, jakým kníže Václav za svého života rozhodně nemohl být.

Světec z pragmatických důvodů

První legendy o ušlechtilém Václavovi začaly vznikat už krátce po jeho smrti. Z pragmatických důvodů. Přemyslovci chtěli mít v Praze biskupství, poněvadž do té doby patřili pod diecézi v německém Řezně. Nutně proto potřebovali světce. Václav zemřel v roce 935 nebo v roce 930, obě možnosti jsou stejně pravděpodobné. Biskupství v Praze bylo zřízeno v roce 972. Nebylo to zadarmo. Praha se musela vyvázat z Řezna za cenu velkých poplatků.

Legendy ve dvou liniích

Legendy o Václavovi se rozvíjely ve dvou liniích. Latinské, vycházející z nejstarší Kristiánovy legendy, a v linii staroslověnské. Původní originály se nezachovaly, díla jsou známá pouze z opisů. Dvě nejstarší Kristiánovy legendy jsou uloženy v Klementinu pod šiframi U1 a W2. Nejstarší staroslověnský opis je v rajhradské knihovně. Opisy staroslověnských legend se k nám paradoxně dostaly z Ruska, kde byly opisovány za časů staré Rusi. V Sázavském klášteře, což bylo centrum staroslověnského písemnictví, se původní pergameny nedochovaly.