Smíchovské kopce patřívaly kartuziánům. Ti na nich zakládali vinice, takže usedlosti, které zde bývaly, přináležely obvykle k vinicím či zde byly umístěny viniční lisy. Mnoho z těchto vinic bylo později pospojováno ve větší celky, což souviselo se sílící zástavbou Smíchova, kde přibývaly jak obyčejné domky, tak honosnější vily se zahradami vzniklými právě spojením parcel.

Podobná historie se váže také k Bertramce, pojmenované po jednom ze svých majitelů Františku z Bertramu (Peltranu), který ji koupil kolem roku 1743 a přestavěl v duchu tehdejších předměstských vil.

Vstoupí-li návštěvník dnes za bránu této pamětihodnosti, ocitne se v úpravné zahradě, která zavane letní pohodou. Ostatně Bertramka sloužívala nejdříve jako hospodářské stavení a později právě jako letní sídlo. Sem se ale nechodí jen tak na procházky, sem se chodí za kulturními prožitky, protože zde několikrát bydlel vynikající skladatel W. A. Mozart, a to na pozvání manželů Duškových, uměnímilovných a vzdělaných lidí. A přestože Duškovi byli podle všeho i velmi společenští, Josefína byla operní pěvkyní a její manžel František Xaver skladatel, dnes toto místo dýchá důstojností a, pokud se zde právě nekoná koncert, také pietním tichem.

Zahrada přímo vybízí k rozjímání, ať už na lavičce u fontánky, nebo ve vzdálenější části na kamenné lavičce u kamenného stolu, což může být pro někoho vítaným paradoxem, když opustí nedalekou silně frekventovanou křižovatku u Strahovského tunelu a Mrázovky. Do zahrady je vidět též z hotelu Mövenpick, respektive z lanovky a pokojů umístěných v kopci nad hotelem.

V zámečku je Mozartovo muzeum, kde se zčásti zachoval malovaný dřevěný strop, interiéry jsou vybaveny stylovým nábytkem a zařízeny v duchu mozartovské doby. Otevřeno je celoročně, od dubna do října do 18 hodin, od listopadu do března do 16 hodin. K dispozici je také kavárna. Zahrada je upravena v novoromantickém stylu, s množstvím dřevin, zejména dubů a buků.

Historie:

Vinice pod dnešním vrchem Mrázovka začala skupovat a sjednocovat vdova po Kryštofu Kobrovi z Kobersberku, stavovském direktorovi popravenému roku 1621. O více než století později se stal majitelem František z Bertramu se svou ženou Františkou, kteří vybudovali velké hospodářské stavení s obytným domem, stodolou, chlévy a dalším hospodářským příslušenstvím. Později byla budova upravena do podoby předměstské vily.

Následovalo několik dalších majitelů, až všechny objekty včetně zahrady koupili manželé Duškovi. Josefína, vyhlášená operní pěvkyně, znalkyně a milovnice umění, a František Xaver, klavírista a skladatel, zde postupně vybudovali pohostinné letní sídlo s dvanácti nákladně zařízenými pokoji v patře, kam zvali osobnosti a přátele především z řad umělců. Sama budova se vyznačuje výrazným architektonickým prvkem, a to předsunutým schodištěm, které se v upravené podobě zachovalo dodnes.

Po seznámení se s Mozartem následovalo pozvání právě sem, na Bertramku, které skladatel také přijal a svůj pobyt si zde ještě o něco později zopakoval. Traduje se, že právě zde dopsal poslední noty k opeře Don Giovanni, jejíž světová premiéra se odehrála právě v Praze, v Nosticově divadle. Po smrti F. X. Duška se Josefína dostala do finančních problémů a Bertramku musela prodat. Jedním z majitelů se stal Lambert Popelka, velký ctitel Mozarta, což po něm zdědil i jeho syn Adolf. Ten zpřístupnil pokoje, které údajně obýval Mozart se ženou, a současně vyhledal skladatelova syna Karla Thomase. Dal též podle návrhu Tomáše Seidana zhotovit Mozartovu bustu.

Po požáru Bertramky a po smrti Popelkovy vdovy připadla nemovitost jisté Mathildě Sliwenské, která ji odkázala salcburskému Mozarteu.

Po vzniku československého státu byla Bertramka získána a svěřena Mozartově obci v ČSR. Za protektorátu zde byly učiněny některé úpravy, při nichž byly odhaleny nástěnné malby, malovaný strop a opravena sala terrena. Při příležitosti 200. výročí Mozartova narození byl objekt v roce 1956 opět rekonstruován a při té příležitosti zde bylo založeno jeho muzeum. Kromě jiného jsou zde k vidění nástroje včetně piána, na které umělec hrál, a jako největší rarita – ústřižek jeho vlasů.

Zdroj informací: Zahrady a parky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, PIS, http://smichov.blog.cz