Kromě sadových úprav, které zahrnovaly náročné terénní úpravy a pestré osázení směsí převážně domácích, ale i cizokrajných, dřevin, zde nechal vystavět letohrádek v empírovém stylu a zbudovat složité vodní dílo, celkem 380 metrů dlouhou štolu, díky které mohla být vodou zásobována jak sama vila, tak i zahrada, a dostalo se také na dvě okrasná jezírka s vodopádem.
Z původně soukromé zahrady se po odkoupení ploch obcí Smíchov a městem Prahou v roce 1901 stala zahrada veřejně přístupnou, a plánovalo se v ní vybudování národopisných sadů. Pro finanční náročnost bylo z velkých plánů ustoupeno a nakonec byla tato myšlenka realizována v mnohem skromnějším provedení.
Do vily byly umístěny národopisné sbírky Národního muzea a zahrada byla postupně doplněna několika lidovými artefakty: dřevěnou zvoničkou z Dolních Bojanovic a barokními božími muky. Byl zde též vystavěn pomník herečce Haně Kvapilové.
Raritou je do zahrady přemístěný pravoslavný dřevěný kostelík sv. Michala, převezený v roce 1929, při příležitosti desátého výročí připojení Podkarpatské Rusi, z Medvědovců u Mukačeva.
Letohrádek, dnes zvaný podle sbírek Musaion, i s kavárnou lze navštívit i dnes. V jeho sbírkách se nacházejí jednak ukázky lidových krojů, nářadí, ale i ukázky zvyků a tradic, kromě stálé expozice se zde pořádají i aktuální výstavy, koncerty lidové hudby nebo ukázky řemeslných prací a obyčejů.
Pozornosti by neměla ujít ani obě renovovaná jezírka, u horního je navíc menší ukázka bahenních rostlin. Stejně tak za zastavení stojí i pískovcové skalky, zvané Petřínské, tvořící skalní město. Ty byly v roce 1988 vyhlášeny přírodní památkou, mimo jiné proto, že se zde zachovala fauna i flóra jinde v Praze ojedinělá.
Po obnovovacích pracích je přístupná již většina zajímavých míst, přesto se na některých dalších stále pracuje, zejména v horní části zahrady.
Využívat již lze také dvě dětská hřiště, z nichž jedno se nachází při spodní, druhé při horní části zahrady. Vstupovat do zahrady lze z několika míst, a to z náměstí Kinských, z ulice Na Hřebínkách nebo Šermířskáé, anebo zkusit některý z průchodů Hladovou zdí z Nebozízku. Nové dlážděné cesty, hlavně mezi letohrádkem a bývalou kočárovnou, zvanou Švýcárna, umožňují pohodlnou chůzi jak pěším, tak maminkám s kočárky, jezdit na kole zahradou se ale nesmí.
Historie
Původní vinice se zde rozkládaly již někdy ve 12. století. Po husitských výbojích byly zničeny, poté obnoveny a vydržely až do třicetileté války. Kolem roku 1730 patřily pozemky do dvora Marie Anny Libštejnské z Kolovrat, postupně však neobdělávány pustly a lidově se jim začalo říkat Vrabcovna.
V roce 1828 je zakoupila Růžena Kinská, matka knížete Rudolfa, který zde ve stejném roce začal s budováním velkolepé zahrady podle návrhu Františka Höhnela, a s výstavbou letohrádku podle architekta Jindřicha Kocha. Výstavba honosné budovy s ionskými sloupy a trojúhelníkovým tympanonem, zahrady s deseti skleníky pro tropické rostliny, dalších objektů a vodovodní štoly trvala celkem osm let, když v roce 1836 kníže zemřel. Celé dílo pak dokončila jeho ovdovělá manželka Vilemína za pomoci Bedřicha Wünschera, Höhnelova nástupce ve funkci hospodářského ředitele. I přesto, že zahrada nebyla veřejně přístupná, měli zájemci možnost ji navštívit, a to na vstupenky, které byly vydávány v paláci Kinských na Staroměstském náměstí.
Od posledního majitele Ferdinanda Kinského zahradu i s vilou a příslušenstvím vykoupila smíchovská a pražská obec, která ji zpřístupnila veřejnosti. Rozšíření Holečkovy ulice při spodním okraji zahrady do prostoru výrazně zasáhlo a došlo tak k narušení kompoziční rovnováhy celého parku.
V roce 1986 byl z havarijních důvodů letohrádek uzavřen a rekonstruován. Znovuotevřen byl v roce 2005 a slouží jako Národopisné muzeum. V zahradě stále probíhají zčásti renovační práce.
Zdroj informací: Zahrady a parky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, PIS, www.envis.cz
