Ono to pak sice nebude tak docela v duchu festivalů v Glastonbury, na Isle of Wight a podobných akcích, ale rozhodně to stojí za to.

Strávil jsem uplynulý víkend na festivalu Colours of Ostrava a i přesto, že nějaká ta pláštěnka potřeba byla, bez holínek jsem se krásně obešel. Těch pár lidí v gumákách, které jsem tu a tam zahlédl, spíš jen honilo módu, než že by podnikali protipovodňová opatření.

Jak si tedy lidé dokážou užít festival, kde se jim nedostane to potěšení zatancovat si po kotníky v čvachtajícím bahně? V případě Colours je už dobrou tradicí, že se tu představí celá řada vynikajících muzikantů, takže nikdo neodjíždí bez zážitků z pestré směsice nejrůznějších žánrů a stylů. Taky doprovodný program mimo areál festivalu vnáší do ostravských ulic energii v podobě uměleckých děl, hudby i divadla.

Změna místa konání Colours vyvolala letos u účastníků spoustu reakcí. Já jsem tu byl poprvé a to postindustriální prostředí bývalých železáren mi připadalo úchvatné, jen mě napadlo, co si o něm asi myslí někteří účinkující (natož skalní příznivci truchlící po bývalém místě). Jen si představte, že přijedete na něco označovaného za „letní festival“ až odněkud z Afriky nebo z Jižní Ameriky, a ocitnete se uprostřed rezivějících průmyslových trosek, z nichž kape dešťová voda. Asi byste začali přemýšlet, jestli jste náhodou nevystoupili z letadla na špatném místě. Naštěstí je obecenstvo na Colours vděčné a dává všem účinkujícím svoje uznání patřičně najevo. Široké úsměvy bylo vidět všude kolem. J

Mezi dlouhými směnami muziky a zábavy jsme s přáteli přespávali na studentské koleji technické univerzity. Nejdřív mě překvapila jména absolventů namalovaná na chodnících kampusu. Zjevný nedostatek tvořivosti a originality jen dokazuje, že jde o studenty technických oborů, ale i tak to dodává jinak neslaným nemastným kolejním budovám aspoň náznak něčeho příjemně lidského. Říkal jsem si, jak by asi tahle tradice postgraduálního graffiti uspěla na britských univerzitách? Nedovedu si představit, že by ji v takovém Oxfordu nebo v Cambridgi uvítali s jásotem!

Druhé překvapení spočívalo ve velikosti pokoje, ve kterém tráví svůj akademický život dva, někdy i tři studenti. Byl jsem rád, že jsem tu jenom na víkend, a to ještě vysloveně jen a pouze na přespání. Stejně, jako když Bob ve filmu Mimo zákon říkal při vstupu do vězeňské cely: „There is not room here to swing a cat!“ tedy, že tu není k hnutí. Podobně jsem si i já vzpomněl na svoje první studentské bydlení se třemi dalšími spolužáky. Byl jsem tehdy rád, že se mi do Vánoc podařilo vypadnout; pronajali jsme si s přáteli byt, a přestože to byla docela nechutná díra, byl to pro nás domov! Tyhle zážitky člověka formují stejně podstatně jako studium samo.

Česká republika v létě festivaly přímo překypuje, takže je skoro nemožné rozhodnout se, kam vyjedu příště.