Praha očima cizince

Většina návštěvníků Prahy má zájem o typické turistické cíle. To znamená, že se podívají na Pražský hrad, na Staré Město, Václavské náměstí apod. Pokud mají času víc, umožní jim to ještě třeba procházku po nábřeží Vltavy a kávu nebo oběd někde poblíž Karlova mostu, kde člověk může pozorovat místní lidi, jak rybaří a užívají si všechny možné druhy vodních sportů.

Když jsem přijel studovat do Prahy, vůbec jsem nevěděl, co čekat, protože jsem nikdy předtím nebydlel jinde než v gruzínském Tbilisi.

Život v cizí zemi může být zároveň dobrodružný i děsivý, protože žít někde mimo vašií zemi delší dobu je něco úplně jiného než hodit si na záda krosnu a putovat po atraktivních turistických destinacích.

Učitelka angličtiny Angela v pravidelné rubrice popisuje svoje zkušenosti s cizineckou policií na Praze 2.

Všichni jsme už někdy slyšeli tu známou teorii všech expatů: „Když se ztratíš v Praze, poohlédni se po nějaké devatenácti- až pětadvaceti Češce a popros ji o pomoc. Velmi pravděpodobně bude umět anglicky, protože pracovala v zahraničí, a možná s tebou dokonce zajde na kávu.

Už to budou čtyři roky, kdy žiji v Praze, ale zatím mě tohle město nepřestalo překvapovat, když si uvědomím, jak podobní, avšak přesto odlišní, jsou tady lidé od těch, na které jsem byla zvyklá.

PRAHA OČIMA CIZINCE: Brit Alan Moses a jeho zkušenosti s životem v metropoli.

Když jsem šel jednou po Rumunské, projeli kolem mě na kolech dva asi tak šestiletí chlapci. Oba měli pusu od ucha k uchu a evidentně si užívali radost ze hry v podzimním slunci. Jakmile mě předjeli, opřeli kola o zeď a se smíchem vběhli do příkopu, kde si jen trochu stáhli kalhoty a čelem k rušné ulici se vesele vyčurali do příkopu.

Život tady je báječný. Skvělí přátelé, skvělá zábava a skvělé koníčky. Koníčky a sport je něco, čím se lidé baví odedávna. Dnes bych se však chtěl zmínit o jedné české zálibě, která se ve většině okolního světa nevyskytuje.

Odpověď je jednoduchá. Skoro před šesti lety mi kamarád pomohl najít práci, a tak jsem se rozhodl přestěhovat do Prahy a vyzkoušet si život v Evropě.

Tak už jsem v Praze 7 měsíců… Začínám si tu připadat jako doma (už bylo načase) a často mě pobaví, když si vzpomenu na ty zkreslené představy, které jsme o téhle zemi měli.

Svou přítelkyni jsem poprvé potkal v peruánské Limě. Na naší škole se konala prezentace o možnostech zahraničních výměnných pobytů, na kterou jsem zavítal i já.

Když jsem v roce 1993 poprvé přijel na týdenní dovolenou do Prahy, bylo tu šedo a levno. Od toho prvního týdne mi je v Praze stále v podstatě jako na dovolené.

„Jako každý člověk toužím po tom, abych se cítila jako doma, ať už se nalézám kdekoli.“ Tento citát od Mayi Angelou odráží můj pohled na domov a jsem rád, že mohu říci, že se v Praze cítím jako doma.

Gottlieb Roman Commandeur je jednačtyřicetiletý patriot z Hamburgu, který žije na překrásných Královských Vinohradech neboli Praze 2.

Život uprostřed Evropy zároveň poskytuje přístup k mnoha jiným kulturám a jazykům. Když jsem se dostatečně sblížil s Prahou a s českým prostředím, mohl jsem začít poznávat i svoje nové sousedy.

Do Prahy jsem přijel v roce 2004, tedy jen pár měsíců před vstupem České republiky do Evropské unie.