V nemocnici

Chcete přednostní ošetření v nemocnici? Řekněte hlasitě a jasně, že jste cizinec, a mluvte výhradně anglicky! Byla jsem v nemocnici v Praze 4 a zacházeli tam se mnou jako s VIP. Personál se věnoval nejprve mně (obyčejné Čechy nechali být), snažili se se mnou komunikovat a vytahovali ze zákoutí paměti všechnu svou anglickou slovní zásobu a dělali i pro ně nezvyklé věci, jen abych se cítila dobře.

U bazénu

Chcete se více společensky kontaktovat? Zajděte si k plaveckému bazénu. Byla jsem na koupališti v Praze 6 se svými brazilskými kamarády a jen tak z legrace – a trochu i ze zvědavosti – jsme začali házet míčem mezi Čechy a oni se ochotně a s úsměvem k naší hře připojili! Mluvili jsme zpočátku anglicky, ale potom jsme přešli do češtiny.

Na autobusové zastávce

Chcete stihnout autobus, který vám co nevidět ujede? Dejte najevo, že jste cizinec! Onehdy jsem měla odjíždět ze Smíchovského nádraží autobusem. Viděla jsem ho opodál zaparkovaný a řidič se už chystal vyjet. Zeptala jsem se na správnou zastávku (anglicky) a kdosi mi ukázal, kterým je to směrem. Vydala jsem se tam, ale uvědomila jsem si, že je to několik stovek metrů, ani jsem ji neviděla! Autobus už se k ní rozjel a mně bylo jasné, že nemám šanci ho cestou k zastávce předběhnout. A tak jsem se otočila, nasadila výraz ztraceného štěňátka a usmála se na toho řidiče – dívala jsem se mu přímo do očí a krčila rameny, jako že vím, že tohle je prohraná bitva. A věřte nevěřte, řidič zastavil přímo na hlavní silnici, otevřel přední dveře a zakýval na mě, abych nastoupila!

Na ulici

Jak se seznamujete, když jste abstinent a nechodíte do barů? Jednoduše… – na ulici. Hlavně musíte mít pořád připravený úsměv pro dobře vypadající kolemjdoucí! Kdokoli z nich se totiž může vybarvit jako svobodný! Na jednom místě poblíž holešovického nádraží jsem se cestou do práce několik měsíců potkávala s jedním takovým hezkým chlapíkem. Takže když jsem ho viděla už poněkolikáté, začali jsme se na sebe usmívat (beze slov). Po několika takových setkáních jsme už na sebe vždycky i kývli hlavou. A potom, po nějaké době, došlo na další fázi, kdy jsme si vždy řekli „ahoj“. A víte, co se stalo po pár takových „ahojích“? Konečně sebral dost kuráže a dal mi trochu ošuntělý lísteček se svým jménem a telefonem! (Myslím, že už ho u sebe musel nějakou dobu nosit.)

Na letišti

Jak uniknout před nepříjemnou kontrolou celníků? Tím, že se člověk prohlásí za vegetariána! Když jsem se vracela z Indie, celník se mě zeptal, jestli mám v zavazadle nějaké masné výrobky.  Ta otázka se mě docela dotkla, a tak jsem hrdě odpověděla: „Ne! Já jsem vegetariánka!“ On se na mě nevěřícně podíval a poznamenal: „Jak tak vydržíte žít?“ A nechal mě odejít, aniž vůbec moje zavazadlo kontroloval!

Tohle bylo jen několik příhod, ale já mám pocit, že Češi snáze přijmou přátelsky se chovající cizince než přátelské Čechy! Vůči přátelským Čechům jsou totiž pořád trochu podezřívaví, protože (aspoň podle nich) přátelských Čechů jsou jen dva druhy: buďto opilci, anebo takoví, již jdou po penězích. Zato cizinci obecně jsou opravdu přátelští, takže není čeho se bát!