Pamatuji si to, jako by to bylo včera. Zahraniční studenti byli pozváni, aby se podělili o své zkušenosti s výměnným pobytem, a já si dodnes přesně pamatuji onen okamžik, kdy zářivě světlovlasá a modrooká česká dívka začala ve španělštině vyprávět a trochu si stěžovat na náš dopravní systém, který má skutečně daleko od ideálního stavu. Celá třída se smála a já si řekl: „S tou dívkou se musím seznámit.“

Po půl roce od našeho seznámení jsem dorazil do Prahy na dovolenou, kterou jsem strávil s tou, již miluji nejvíce na celém světě. Celkem legrační je, že jsme náš vztah začali v Limě na jaře a do Prahy jsem přijel taky na jaře, a tak oba uctíváme jaro. Pamatuji si na den, kdy jsem dostal víza, a jak jsem čtyřicetkrát po sobě poslouchal Slunéčko od Čechomoru. Pamatuji si malou rozlučkovou párty v domě jednoho z mých nejlepších přátel a to, jak jsem ji najednou, po krátkých zastávkách v Caracasu a Frankfurtu, uviděl v 16:30 na Florenci, kde na mě čekala.

Praha mě přivítala posledním sněhem sezony, který byl zároveň prvním sněhem mého života. Doprava je tu maximálně jednoduchá, efektivní a zároveň levnější než ve většině evropských měst, která jsem navštívil. Pražská architektura je pastvou pro oči, a když se pokusíte mluvit česky, Češi vás budou milovat. Naučil jsem se všechny základní fráze v češtině, jako například říci si o jídlo nebo se zeptat na směr, a odměnou mi pokaždé byl velký úsměv a pochvala, že umím „dobře česky”. Becherovka mi pročistila mysl a Tuzemák vnitřnosti. Moc se mi zamlouvá zdejší noční život. „Dvě piva, prosím,“ tak tohle je základní fráze potřebná k návštěvě pražského baru. Myslím, že Češi mají nejlepší a nejlevnější pivo na světě. Je doslova levnější než voda, což je další důvod milovat toto místo.

V odpoledních hodinách je tu každý šťastný. Přestože při prvním setkání se skupinou Čechů je pro někoho z Latinské Ameriky dost těžké prolomit počáteční ledy, když se to podaří, nejen že si užijete skvělou zábavu, ale budete moci na sebe být pyšní. Češi jsou zvláštní lidé. Jsou sice trochu ostýchaví, takže nejdříve potřebují nabýt trochu jistoty, ale když se jim to podaří, stanou se z nich ti nejpohotovější a nejzábavnější lidé na světě. Český smysl pro humor mi do značné míry připomíná peruánský: inteligentní, se zálibou v dvojím smyslu.

Pocházím z města, které je velice různorodé. Tak je tomu i v Praze. Město má nejkrásnější centrum, jaké jsem kdy viděl, o tom se můžete přesvědčit na Starém Městě, ale zároveň tu přetrvávají komunistické budovy, s nimiž se můžete setkat na Jižním Městě, v Nových Butovicích nebo na sídlišti Červený Vrch. Pak tu jsou také velmi moderní budovy, které vznikají na Budějovické nebo Tančící dům kousek od stanice metra Karlovo náměstí.

Co se jídla týká, doporučil bych řízek s hranolkami nebo bramborovou kaší a báječný indiánek, sladké pokušení pokryté čokoládou. Pak také vyzkoušejte knedlíky a studenou Kofolu, která je českou verzí Coca-Coly, nebo Top Topic, jednu z nejlahodnějších sodovek, které jsem kdy vyzkoušel, vyrobenou z bílých hroznů.

Vím, že na to, abych uviděl Prahu a všechny její atrakce, potřebuji podstatně více času, ale Staré Město, Pražský hrad a Aquapalace patří k těm, které zkrátka musíte vidět.

Praha je pro mě to nejkrásnější a nejúplnější město na zemi. Jen takové město mohlo zplodit dceru, do které jsem se plně, opravdově, bláznivě a hluboce zamiloval.