Vždycky jsem na Vánoce jezdil domů, a tak jsem jen vídal velké kádě a stopy krve ve sněhu. Po pár letech jsem byl nucen strávit Vánoce v Praze. Většina mých přátel odjela a já jsem si řekl, že si to užiju po vzoru místních lidí.

A tak jsem se 24. prosince vydal kupovat kapra, abychom ho měli na Boží hod, tedy na pětadvacátého. Sehnat kapra čtyřiadvacátého není nijak snadné, protože většina lidí už ho má. Chodil jsem po Vršovicích a tam, kde byly předtím stánky, jsem nacházel jen loužičky krve, šupiny a zbytky rybích vnitřností. Když už jsem to málem vzdal, narazil jsem na otevřený stánek u Edenu.

Nákup

Nesměle jsem k němu došel a požádal jsem o menšího kapra. Prodavač se zeptal, jestli mi ho má zabít a já jsem přikývl, protože sám jsem vůbec nevěděl, jak se ryba zabíjí nebo kuchá. Až jsem sebou škubl, když ho praštil do hlavy, a zdvořile jsem se zeptal, jestli by mi ho mohl taky vykuchat, a on na to stroze: „Ne.“ Asi zrovna na tomhle stánku takovou službu neposkytují. A když už jsem si tedy vyžádal zabití toho kapra, raději jsem zaplatil a rozmrzele se vracel domů s velkou mrtvou rybou a nevěděl, co s ní.

Příprava

Když jsem přišel domů, obtelefonoval jsem několik českých přátel, pobrouzdal jsem na Googlu a na YouTube a nabrousil jsem si na ten masakr nože. Byl jsem dočista ztuhlý hrůzou. Jeden známý mi tvrdil, že nejlepší je začít tím, že se ploutve odstřihnou nůžkami, a tak jsem našel ty nejostřejší, nasadil jsem odhodlaný výraz a přistoupil k obludě.

Vlastní horor

Uchopil jsem první ploutev, zhluboka jsem se nadechl a střihl. K mému zděšení kapr s naprosto nepoškozeným nervovým systémem ožil a začal sebou plácat po lince, jako kdybych ho zrovna vytáhl z rybníka. Zaječel jsem jako třináctiletá puberťačka, utekl jsem do pokoje a zabouchl za sebou dveře. Jestli je ta ryba ještě doteď živá, kdoví, co všechno dokáže. Asi za deset minut jsem nabral trochu kuráže, vrátil jsem se do kuchyně, popadl toho rybího zombíka a strčil jsem ho do mrazáku, ať tam umře zimou.

Naštěstí byl ten hrůzostrašný kapří výstup jediné překvapení. Po tři čtvrtě hodině v mrazáku byla rybí nervová soustava mrtvá a kapr se skoro nehýbal. Svaly se sice ještě trochu cukaly a chvěly, když jsem krájel kosti a maso, a po rukou mi stékala rybí krev, ale ze mě už byl tou dobou hotový mistr v přípravě kaprů. Když jsme další den jedli kapří filety, byl jsem se sebou spokojený jako nikdy předtím.