První dojmy

Kdybych měl říci, co mě na Praze zaujalo jako první, těžko bych to asi popisoval. Nebyla to podívaná na památky; po pravdě řečeno na Hrad jsem se byl podívat až po třech měsících a na Starém židovském hřbitově jsem nebyl dodnes. Ale znáte to, někdo je na památky a někdo zase na jiné věci a já jsem odjakživa inklinoval k těm „jiným věcem“ a rozhodně mě tady uchvátila jedna taková jiná věc, která mě přiměla tady zůstat. Možná bych ji mohl nazvat „kouzelný pocit“ nebo pocit blízkosti. A možná tomu ty krásné budovy v určité chvíli také napomohly, to jim neupírám.

Praha je město příběhů a legend, a i když člověk třeba nikdy neslyšel o Golemovi nebo o Kafkovi, stejně není pro návštěvníka těžké uvěřit, že tomu tak je. Je to město, kde člověk každou chvíli narazí na něco úžasného a nečekaného. Je tu stále co objevovat, je tu plno zajímavých míst a zákoutí a pod tím vším stále pulzuje život. Netrvalo mi dlouho, abych tu pocítil, že je to město, které dodává smysl a souvislosti tomu, co předtím bylo světem bez významu. A pochopil jsem, že i kdybych odtud odešel, nezbylo by mi než se zase vrátit.

Vzájemné poznávání se

Jsem z Kanady, ze země, kam přichází mnoho lidí z celého světa, žijí tam a tím pádem se musejí učit anglicky nebo francouzsky. Když jsem se ocitl tady v Praze, připadalo mi samozřejmé, že se budu muset naučit česky.  O češtině se říká, že je to těžká řeč, ale já si myslím, že každý jazyk se dá naučit, pokud má k tomu člověk trochu odhodlání, zvlášť,  když jej kolem sebe slyší každý den. Možná to trvá o něco déle, než když se začíná třeba s angličtinou, ale jednotlivé kousky skládačky do sebe začnou brzy zapadat a před vámi se začnou otevírat celé nové světy.

Život uprostřed Evropy zároveň poskytuje přístup k mnoha jiným kulturám a jazykům. Když jsem se dostatečně sblížil s Prahou a s českým prostředím, mohl jsem začít poznávat i svoje nové sousedy.

Přítelkyně, které si vážím

Nikdy jsem se nepovažoval za expatriota. Ten výraz mi navozuje dojem nestálosti, která postrádá jistou důstojnost – jakýsi jednosměrný vztah. Praha je město, které mi mnoho poskytuje a já jí mnoho dlužím. Každý vztah je vzájemný, ve vědeckém smyslu i svou povahou, a tento vztah pro mě má stále ještě mnohá překvapení. Praha pro mě stále ukrývá spoustu tajemství a pomáhá mi poznávat mnohá tajemství sebe samého. Mění se a já se měním s ní. Nikdo samozřejmě neví, co život přinese, ale Praha je mým domovem, domovem mých přátel a mých dětí a já vím, že naše příběhy se budou vzájemně proplétat ještě dlouhá léta.