Na počátku to nebylo nic jednoduchého, a to hlavně proto, že jsem se přistěhoval ze země, ve které všudypřítomné teplo působí na všechny vaše smysly. Příjezd do země, kde je deset pod nulou a kde jsem nikoho neznal, byl celkem kulturní šok. Na ulicích tu nepotkáte usmívající se lidi, prodavačům a dalším lidem poskytujícím služby chybí laskavost. Zdálo se mi, že jsem se ocitl v nešťastné zemi. Na druhou stranu mě toto krásné město uchvátilo a stále uchvacuje svým kouzlem.

Česká kultura a mentalita

Na počátku mi připadalo, že sem nepařím. Jakmile jsem se však začal v práci seznamovat s dalšími expaty, zjistil jsem, že nejsem jediným cizincem ve městě. Zdálo se, že nejoblíbenějším letním sportem ve městě je jít někam na pivo. Prahu a pražský život jsem si prostě zamiloval. Uvědomoval jsem si však, že když se omezím pouze na komunitu expatů, nepoznám „skutečný český život“. Všichni neustále odjížděli a zase přijížděli, a tak jsem neustále potkával nové přátele a loučil se s těmi starými. Tohle je častá chyba, kterou zdejší expati dělají. Protože se necítí být v Čechách vítáni, ztrácejí zájem a přestanou se snažit o sblížení.

Co se mě týče, rozhodl jsem se jít proti proudu a najít na české mentalitě nějaká pozitiva. Výsledkem byl úspěch. Většina mých blízkých přátel jsou Češi a bez výjimky jsou to slušní a inteligentní lidé. Seznámit se s nimi nebylo jednoduché, protože Češi nedůvěřují povrchním úsměvům a přespříliš přátelskému chování. Sami sebe se ptají: „Co ode mě chce?“ Pro někoho, kdo přišel z latinskoamerického světa, bylo nepochopitelné až frustrující to, že fyzický kontakt mezi lidmi se tu příliš nenosí (žádné podávání rukou s muži a polibky s děvčaty na přivítanou). Poznal jsem, že Češi zkrátka potřebují čas, aby vás dobře poznali. Jakmile zjistí, že vám mohou věřit, pak se vám otevřou a budou si všeho přátelství doopravdy vážit. Pokud se chcete zapojit do společnosti, pak velkou výhodou bude, když se naučíte konverzovat v češtině (třebaže většina cizinců se jazyk nikdy pořádně nenaučí). Nevzdávejte to. Češi jsou opravdu milí lidé, tím jsem si jistý.

Práce a život v srdci Evropy

Získání pracovních víz je nepříjemný proces, který musíme všichni absolvovat. Neočekávejte, že se k vám bude někdo na cizinecké policii chovat mile a že tam na vás budou mluvit anglicky. To se zkrátka nestává.

V Praze jsem začal pracovat v náboru, pak jsem prodával přes telefon. Nedávno jsem přestal pracovat pro společnost zabývající se pořádáním akademických výletů pro vysokoškolské studenty obchodní administrativy. Čechy mi poskytly možnost jak profesionálního, tak i osobního rozvoje. Teď chci začít podnikat v oboru stravování. Před několika lety jsem zaregistroval v Čechách společnost a teď je ten správný čas pustit se do práce.

Praha se stala mým druhým domovem. Život tady mě hodně baví, město má tu správnou velikost a je skvěle umístněné v srdci Evropy, takže se odtud dá jednoduše cestovat do většiny míst v celé Evropě. Kromě toho se tu skvěle vaří, jsou tu ta nejkrásnější města, příroda a hlavně jsem tu našel přátele, na které se mohu spolehnout a které považuji za součást své rodiny! Co jiného bych ještě mohl chtít?

Mexická a česká kultura se od sebe diametrálně rozdílné a na začátku jsem se potýkal s neustálou kulturní frustrací. Nakonec bych však nevyměnil zkušenost z života v této zemi za nic na světě.